Ženy a muži v církvi: Jaký obraz Boha chceme zrcadlit?
„Učit ženě nedovoluji.“ Tato slova apoštola Pavla adresovaná Timoteovi v jeho prvním dopise jsou častým argumentem, proč by se ženy v církvi neměly podílet na vedení a vyučování. Štěpánka Paluchníková působí ve svém sboru jako pastorační asistentka a sama také učí na Evangelikálním teologickém semináři. Aniž by Bibli relativizovala, nabízí širší pohled a poukazuje na důležité biblické principy. Povzbuzuje, abychom upustili od soutěžení o vliv a učili se obojí: V lásce vést i být vedeni.
Audio pouze pro předplatitele
Už v antice se filozofové Platón a Aristoteles zabývali rozdílem mezi mužem a ženou. Aristoteles o ženě mluvil jako o „nepodařeném muži“. Když dnes přemýšlíme o roli ženy v církvi, často se soustředíme na výklad jednotlivých biblických textů nebo na tradici. Ptáme se: Co přesně znamená být mužem a ženou? Jak rozumět obtížným veršům? Nakolik jsou některá slova ovlivněna dobou, ve které vznikla?
Každý má svůj krok, ale nikdo netančí sám pro sebe.
Jde o důležité otázky. Dovolte mi však nabídnout ještě jiný úhel pohledu: pohled na Boha samotného a na to, jaký obraz Boží svým životem zrcadlíme. Pokud jsme stvořeni k jeho obrazu, pak by právě pohled na něj mohl osvětlit i naše vztahy v církvi.
Jak vztahy mezi Otcem, Synem a Duchem svatým určují naše chápání vztahů, autority a služby žen v církvi?
Jednota, která neruší rozdíly
První kapitola První Mojžíšovy říká: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem.“ (1M 1,26) Člověk je Bož ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
