Vojtěch Urban: Spěcháš? Zpomal!
Žijeme ve skutečně zběsilém světě. Většině z nás se zdá, že čas utíká rychleji, než by se nám líbilo. Den střídá den, měsíc střídá měsíc a dospělosti dnes člověk dosahuje tak rychle, že vlastně ještě ani nedostal prostor se dospělým skutečně stát.
Velká města jako New York jsou známá tím, že nikdy nespí. Průzkumy v posledních letech odkrývají, že náš mozek denně přijímá osmdesátkrát více informací než před 200 lety. V průměru je člověk vystaven minimálně každé čtyři minuty nějakému reklamnímu sdělení (v tomto případě jde skutečně o nejnižší odhad). Pryč jsou časy, kdy téměř celé lidstvo chodilo spát s posledním paprskem slunce a s prvním vstávalo do nového dne. Tak nějak tuším, že lidem v 19. století by vůbec nedávalo smysl, proč by měla vyjít kniha zaměřená na to, že je spánek důležitý a potřebný. Jasná věc, nebo snad ne?
Je to dobou a nic se s tím dělat nedá. Musíš se s tím smířit… Nebo to snad jde změnit? Já věřím, že ano.
„Pryč s tím!“
V Bibli se v 1. Korintským 3,16 píše, že každý z nás se stává Božím chrámem, místem, kde chce přebývat Duch svatý. Jen si vzpomeň na ten dlouhý popis klenotů a zlata, který čteme v Mojžíšových knihách v souvislosti se stavbou chrámu. Pro Boží lid to bylo nejvzácnější místo na světě – vždyť tady se mohl zástupce lidu setkat s živým Bohem! A představ si, že právě tímhle vzácným místem, novým chrámem, se nyní má stát každý z nás. Díky čemu? Díky tomu, co pro nás Ježíš vybojoval na kříži. Roztržená opona do svatyně svatých je toho jasným důkazem a letnice s příchodem Ducha svatého jsou finální realizací tohoto velkého plánu.
Jenže, jak jsem již zmínil. Do našeho chrámu se svět snaží dostat obrovské množství často zbytečných informací, názorů, zvyků a postojů. Co s tím? Jak se tomu bránit? Začnu krátkým příběhem z Janova evangelia:
Byly blízko židovské Velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma. V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. Udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: ‚Horlivost pro tvůj dům mne stráví.‘
Ježíše rozhodně nenechává chladným zjištění, co všechno se do Božího chrámu dostalo. Ten, který přišel spasit svět, se rozčílí. Nejde o nějaké náhle cholerické vzplanutí. On jde, najde si nějaké provazy a uplete si bič. Tohle nám nesmí unikat – je to proces. Celou tu dobu během výroby je Ježíši jasné, proč a nač ten bič dělá. Co následuje? No, musela to být skutečná bouře. Ježíš jedná tak jistě a přesvědčivě, že se mu nikdo nepostaví na odpor a každý před ním ustoupí. A přesně takto horlivě touží náš Spasitel po tom, aby i náš život byl čistý a spořádaný.
Jak začít?
Občas nám setkání s tímto rysem Ježíšovy osobnosti může přijít skutečně vhod. Sám zažívám momenty, kdy v modlitbě prosím o to, aby ten můj chrám navštívil právě takto naladěný Ježíš a vyhnal vše, co do mého života nepatří.
Spěchá každý kolem tebe? Ty nemusíš. Zamysli se nad tím, v jakém tempu jsi prožil předchozí týden a kolik prostoru v něm dostal svět a kolik Bůh. Spěcháš? Zpomal!
A jak začít? Zkusme si například osvojit návyk, že na začátku každého nového dne necháme naše mobilní telefony, počítače a televize první hodinu vypnuté nebo alespoň odložené. Pokud máš tu odvahu… zkus to i večer. Věnuj tento čas sám sobě, svým nejbližším a vztahu s Bohem, který ani v tomto hlučném světě nepřestal tiše klepat na dveře našich srdcí a stále hledá ty, kdo ho uslyší a dají mu prostor.
