Víkend pro ženy: Skartovačky, perly, koruny

Na akci, kterou pořádala KMS ve spolupráci s bývalou tajemnicí Hanou Pospíšilovou (BJB Vysoké Mýto), se sjelo kolem 120 žen. Ústředním tématem bylo „dobré slovo, které je jako perla a které pomáhá ustát různé životní bouře, vyjít z úkrytu a zaskvět se“. „Současně je perlou i čas oddělený pro Boha, když se nemusím starat o běžné povinnosti, ale můžu u něj čerpat,“ řekla v úvodu Pospíšilová.

Ve své promluvě pak přítomné povzbuzovala, aby spočinuly u Ježíšových nohou a odložily u něj svá břemena. Potom budou lépe vnímat krásu jeho slova. Řečnice neváhala sdílet svůj příběh, s humorem líčila i své těžké začátky v KMS nebo nechuť se později odstěhovat z Prahy. Ukazovala, jaké překážky – např. pocity méněcennosti, viny, strach z autorit nebo vlastní „nálepky“ – nám mohou bránit vidět Boží záměry a vstoupit do nich. Nakonec ženy vyzvala, ať své těžkosti napíšou na papír a vhodí do jedné ze dvou připravených skartovaček.

„Tento symbolický akt měl svůj význam. Už ani nevím, co jsem tam napsala – je to pryč!“ komentovala tento krok jedna účastnice. Za doznívajících zvuků skartovaček a počínajících melodií prvních písní mohly ženy svá trápení také odevzdat Bohu v modlitbě se členy pastoračně-modlitebního týmu tvořeného zástupci spolku Immanuel a organizátorkami.

Chválami provázela skupina z KS Brno, která pro úvodní večer vybrala spíše méně známé písně, což některým ztěžovalo se ke chválám přidat. Lze ale ocenit flexibilitu a ochotu kapely k neplánovanému hudebnímu doprovodu účastnic, které během celého víkendu v souladu se záměrem akce „vycházely z úkrytu“, když přede všemi sdílely svůj osobní příběh a zahrály a zazpívaly vlastní píseň. 

Když se v bouři rodí nové věci

Další den jako řečnice navázala autorka písní a různých hudebních projektů (Pašije, Labyrint a další) Jarmila Beková (AC Vyškov; viz rozhovor v ŽV 2021/9). Ta mluvila nejprve o tom, jak vzniká perla – tedy z bolesti.

Na základě dvou biblických příběhů o bouři ukázala, jakými bouřemi můžeme v životě procházet a jak z nich najít východisko. Bouře Jonášova byla vyvolaná jeho krokem mimo Boží vůli. Někdy v našem životě nemusí jít o zjevnou neposlušnost, ale chvíle, kdy už nemůžeme věci unést, chtěli bychom utéct, schovat se, vzdát se. Bůh nám bouří dává najevo, abychom se vrátili a vykonali to, co máme udělat. Cestou z bouře je odevzdat Bohu své emocemi zmítané srdce a důvěřovat mu, že má naši situaci v ruce.

„Dcera ví, že nemusí o přízeň bojovat. Je jen na ní, kdy se přestane válet v blátě a začne chodit ve zlatě.“

Druhý příklad vycházel z příběhu o Ježíšovu utišení bouře, kdy bouře přichází znenadání. Máme pocit, že nás smete, a podezíráme Boha, že spí a nic nedělá. Bouře přerodu nás překvapí, protože není vyústěním zjevného procesu, v nebi se k ní ale schyluje už dlouho, jen o tom nevíme. Jarmila k tomu sdílela svou zkušenost, jak Pán Bůh jednal s potlačeným traumatem v jejím srdci, když se jí v dětství maminka po těžkém porodu bratra rok neměla plnou sílu věnovat. Aniž by to Jarmila tušila, trauma ovlivnilo její život v různých oblastech. Před dvěma lety pak přišla bouře, kdy se to skryté na dně její duše dostalo na povrch skrze velmi bolestné okolnosti. Řečnice na základě tohoto svědectví přítomné povzbuzovala, že projít si touto bouří znamená udělat krok vpřed: „Asi bych nebyla tam, kde jsem teď. Kdyby tato bouře nepřišla, nestaly by se v mém životě věci, které otevřely novou budoucnost.“ Řečnice zároveň zdůraznila, že „... toto jsou bouře, kdy nemůžeš jen tak sedět s rukama v klíně a nechat se vláčet. Nemáš-li sílu, zmobilizuj lidi, kterým důvěřuješ, požádej o modlitební pokrytí“.

Následně se ženy mohly sdílet a více se vzájemně poznat v jedné z jedenácti skupinek.

Sobotní odpoledne se neslo ve znamení odpočinku v podobě procházek, pastoračních a osobních rozhovorů s modlitbou nebo využití wellness služeb hotelu.

Den zakončil večer chval pod vedením skupiny Noah. Jarmila Beková nyní v roli zpěvačky přenesla svůj charismatický projev také do zpívaných textů. Hudebnímu provedení nelze upřít kvalitu, avšak pro jazzový kabát a netradiční aranžmá známých písní bylo pro některé účastnice obtížné se připojit k uctívání a produkce na ně působila spíše jako koncert. Jiné ale byly právě z tohoto originálního pojetí nadšené.

Chodit ve zlatě

Každý den byl pro ženy připraven drobný dárek. V pátek každou po příjezdu přivítala na lůžku papírová lastura s biblickým veršem o tom, jak jsou krásné, o čemž se mohly přesvědčit ve vlepeném zrcátku. V sobotu si vybíraly z různých přívěsků s perlou, které pro ně vyrobily členky sboru BJB ve Vysokém Mýtě.
Obdarovávání poslední den předcházela promluva Mirky Verčimákové, vedoucí Abba School v Brně. Vyučování mělo za cíl povzbudit ženy, aby na základě poznání Boží lásky přijaly svou královskou identitu Boží dcery. Lidské síly nám nikdy nebudou stačit na Boží věci. Proto je nutné vyjít ze svého chabého úkrytu a vstoupit do Boží intimity, ke které nás volá.

„Zaujala mě myšlenka, že Bůh do mě vložil své touhy, které možná přesahují moje představy o tom, co jsem schopná zvládnout. Jde o to, tyto touhy objevit a pak opustit svou komfortní zónu a vstoupit do toho, co Bůh připravil,“ sdílela svůj postřeh jedna z účastnic.

„Když víme, že jsme přijímány bez podmínek a že Kristus už pro nás vše vydobyl, získáváme sílu a sebevědomí. To neznamená, že máme vše zmáknuté, jsme vždy samý úsměv a pohoda,“ uvedla Verčimáková. „Skutečně sebevědomí čerpáme z toho, že v hloubi srdce víme, jakou máme u Boha hodnotu. Dcera ví, že nemusí o přízeň bojovat. Je jen na ní, kdy se přestane válet v blátě a začne chodit ve zlatě.“

„Zlatem“ se brzy zaplnil celý sál, když přednášející účastnice vybídla, aby si nasadily královské koruny. Většina z přítomných žen se po odložení svých břemen a načerpání sil v předchozích dnech rozhodla, že přijde dopředu a přijme korunu i prorocká slova od řečnic, a tím symbolicky s odvahou a důvěrou v Boží vedení vstoupí do nových věcí. Při „korunovaci“ vládla uvolněná, a přitom slavnostní atmosféra a ve tvářích žen se zračily radost i dojetí.

Že se akce vydařila, dokládají i komentáře účastnic: „Líbilo se mi celé téma perly. Kolik nádherných a znamenitých věcí se rodí z bolesti, a i když je nám to nepříjemné, tak přerod jinak nepřijde. Pokud máme vstoupit do nového období, tak přes krizi. A perly bolesti se stanou naší okrasou,“ poznamenala jedna z účastnic. „Povzbudivé, radostné, vyučující, osobitý přístup, nádherné chvály, krásné dárečky... Připadala jsem si jako v nebi,“ napsala další.