Vidíš mi až do žaludku... (poezie)

Bože, ty mě zkoumáš do hloubky a víš o mně všechno.

Hlava mi to nebere, ale ty jsi měl pod kontrolou už můj vznik, moje zrození i dětství.
Když se tak ohlížím za svým životem, jímá mě závrať, protože vidím, že jsi od počátku všechno směroval k tomu, abychom se my dva mohli seznámit.

I o tom, co prožívám a dělám teď, máš dokonalý přehled, víš o mých denních aktivitách i o mém spánku.
Vidíš mi zkrátka až do žaludku, neexistuje nic, co bys o mně nevěděl.

O to víc mě udivuje, že o mě stále stojíš. Je pro mě záhada, že i když mě tak dobře znáš, jsi ochoten být stále se mnou, starat se o mě, chránit mě a vést.

Když takto vidím tvou věrnou lásku ke mně, nemám ani potřebu něco před tebou skrývat nebo se dělat lepším, než jsem.

A tak na závěr říkám: Ano, Bože, můj Pane a Příteli, pokračuj v tom, co děláš. Zkoumej mě do hloubky – a kdyby někdy hrozilo, že se na tebe vykašlu nebo na tebe zapomenu, rychle zasáhni.

Bez tebe život opravdu nestojí za nic. Chci s tebou zůstat navěky.