Tomáš Tyrlík: Vzdálit se, nebo zůstat blízko?
Každý máme zkušenost s Boží dobrotou, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Takovou zkušenost měl i autor 73. žalmu, který mě v posledních dnech velmi oslovil. Začíná krásným vyznáním: „Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce.“ Ale pak u něj dochází k bodu zlomu: „Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty, neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí...“
Audio pouze pro předplatitele
Žalmista se rozhlíží kolem sebe a do mysli se mu vkrádá zmatek, závist. Jak to, že lidem, kteří se vědomě stavějí proti Bohu, se daří lépe? Překypují zdravím, štěstím a blahobytem. Moc se nenamáhají, a přitom všechno mají. Maléry se jim vyhýbají. Podplácejí, ponižují druhé, neštítí se ani násilí. Poctivým lidem se posmívají. Dokonce si z Boha dělají „hej počkej“ – a daří se jim skvěle. A já procházím problémy a těžkostmi. Nemělo by to být opačně? Copak to je spravedlnost? Usiluji žít s Bohem, ale vše se mi sype na hlavu. Starosti v rodině, v práci, zdravotní problémy... Uff, je to už k nevydržení! Kde je Bůh? Copak to nevidí? Je nevšímavý, nebo snad bezmocný? Proč nezasáhne?
Od pádu do propasti nevěry nás někdy dělí jeden krok.
Není to někdy i naše zkušenost? Možná někdy prožíváme podobné vnitřní zápasy a tyto otázky se derou na povrch. Má cenu žít s Bohem? Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce? (v. 13) Jak se v tom všem vyznat? Jaký to má sm ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
