Tomáš Dittrich: Ženy jako starší? Jen klid...

O tom, že ženy jsou obdarovány k vedení, nemůže být pochyb. Před náš vnitřní zrak vstupuje soudkyně Debóra, která před více než 3000 lety šéfovala Izraeli. Její prorocky inspirované vedení je několikrát biblicky doloženo (Sd 4,6.9.14), takže o Debóřině Bohem vedeném vůdcovství nemůže pochybovat ani ten nejkonzervativnější charismatik. Otázka, zda by Bůh radši nepovolal nějakého muže, není na místě. V dané situaci povolal ženu a hotovo. Toto povolání bylo plnohodnotné, jak už to bývá u všeho, co dělá Bůh.

Kdo by snad o Debóřině vůdcovství přesto pochyboval (ale to by se už dalo pochybovat prakticky o čemkoli, o čem v Bibli čteme), máme tu portrét zdatné ženy v 31. kapitole Přísloví. Ta je de facto hlavou domu. Její výkonnost mě šokuje. Ráno za tmy vstává, a přitom chodí spát až v noci. Kompletně řídí domácnost včetně sloužících. Nakupuje nemovitosti a podniká v zemědělství. Přede, zhotovuje a prodává plátno, vyrábí přikrývky a šaty. Jde tedy o podnikání v dalším oboru, a navíc o uměleckou tvorbu. K tomu přistupuje sociální práce a charita. Má pastorační obdarování (verš 26). To vše je doprovázeno vynikající fyzickou, ale i psychickou kondicí: Dotyčná dáma má silné zdravé sebevědomí, je podnikavá, vůdčí a nebojácná.

Nad obrazem této ryzí vůdkyně ztrácejí pochybnosti o ženské schopnosti vést jakékoli odůvodnění. Žena vymezená vysavačem, hadrem a zástěrou je plodem představ patřících na smetiště kultur nebo nebiblických náboženských schémat, která jsou směšná, i když ještě úpornější než přežitky kulturní.

Role ženy v manželství, to je něco jiného. Jestli Pavel manželkám píše, že se manželům mají podřizovat ve všem (Ef 5,24), nevidím tu žádný prostor pro opak. Asi mě proto lze považovat za konzervativního křesťana: Prostě se držím toho, co čtu v Bibli. Stejný přístup ovšem uplatňuji i v oblasti vůdcovství žen: Proto se nechci dát určovat předsudky ani kulturními, ani náboženskými.

Jestli si někdo myslí, že by ženy neměly vést kolektivy, podnikat, rozhodovat o rodinných financích (viz Př 31,11), být manažerkami ani ministryněmi a podobně, domnívám se, že nestojí na půdě Písma. Ale jak je to se ženami jako staršími?

Žádný přímý novozákonní doklad o tom, že ženy staršími být mohou, neexistuje. Ale je tu háček. Starší v pojetí Nového zákona, a v pojetí současné církve, to jsou podle mě dvě rozdílné kategorie. Myslím si, že fungování dnešních starších v českých evangelikálních církvích se od toho, co měli na starosti starší sborů zmiňovaných a zrcadlených ve Skutcích a v listech, výrazně liší.

Dnešní staršovstvo (rada starších) rozhoduje ve sboru o všem. Ano, my dnešní čeští evangelikálové máme také diakony, ale jen jako prodlouženou ruku staršovstva. V době psaní knih Nového zákona na tom diakoni byli jinak. Vedoucí jeruzalémského sboru jim předali praktické rozhodování včetně správy financí, aby se oni sami mohli plně věnovat modlitbě a službě slova.

Zodpovědnost diakonů v době před vyvrácením Jeruzaléma byla proto podstatně větší než diakonů dnešních. Neuskutečňovali vůli apoštolů: Museli být stejně zdatní ve víře jako oni, a co se týče správy financí a řešení praktických problémů byli patrně schopnější než jeruzalémští starší a apoštolové. Dovedu si představit i finančně silně gramotného staršího, který tuto svou schopnost nechal ležet ladem ve prospěch svého zaměření jiným směrem (nechci říct duchovním směrem, protože službu slova a správu financí pokládám za disciplíny stejně duchovní).

Při současném pojetí role starších proto nevidím důvod, proč by ženy v našich evangelikálních společenstvích staršími být nemohly. Byl bych v tom ovšem velmi opatrný. Zatímco naše chápání Bible by naše dobová kultura ovlivňovat neměla, určitě je důležitá pro to, jak své biblické poznání aplikujeme. Proto bych u ustanovování žen jako starších byl opatrnější než u ustanovování mužů.

Protože ženy jako starší nejsou v evangelikálních kruzích obvyklé, mohou vzniknout situace, které dnes u mužských presbyterů nevznikají. Žena-starší nemusí snadno zvládat negativní postoj několika (třeba jen mála) členů společenství ke svému staršovstvování, byť i třeba jen postoj teologický. I kdyby měla obdarování, nemusí se její ustanovení vyplatit z těchto „vnějškových“ důvodů, a to předně kvůli nastavení církve. Domnívám se, že i z jiných důvodů se v situaci, kdy služba žen jako presbyterek není obvyklá, opatrnost vyplatí.

Pokud bychom se podívali na novozákonní model starších, jak by to bylo se zapojením žen jako presbyterek? Protože momentálně roli starších a vůbec vedení sboru rozumíme jinak, není potřeba to řešit. Sám do této (z našeho pohledu teoretické) situace odpověď nemám.

Můžeme dnes vůbec ten „původní“ model vedení církve obnovit? Rychlou reformu pojetí vedení našich sborů nepovažuji za dobrý krok. My protestanté u nás dnešním způsobem fungujeme bezmála čtvrt tisíciletí, od tolerančního patentu. Obrat po takové době volá po maximální obezřetnosti. Mimo to struktura vedení první církve není v novozákonních spisech podrobně popsána. To, co se dozvídáme, čteme většinou mezi řádky.

Autorita v první církvi rozdělená mezi starší a diakony znamenala dělbu moci. Čím víc se v církvi vytrácela moc Ducha svatého, tím víc se církev přibližovala pyramidálnímu, nebojím se říci papežskému modelu. Naše dnešní pojetí všemocného staršovstva je podle mě někde v půli cesty. Ve staré Jednotě bratrské existovalo podstatně větší rozdělení moci, nicméně i Jednota tuto vyváženost později opustila. Sám si kladu otázku, jestli by do našich stávajících denominačních evangelikálních útvarů šlo takovou dělbu moci znovu zavádět.

Protože úloha starších se oproti novozákonnímu období podle mě významně posunula, nemám se ženami jako staršími v současném modelu problém.