Tomáš Dittrich: Musí mladí začínat od nuly?
Svou práci pastora jsem ukončil před dvěma lety. Ne že bych to zabalil, snažím se při transformaci vedení našeho společenství v rámci svého obdarování dále pomáhat a ve sboru jsem stále na částečný úvazek zaměstnán. Jsem přesvědčen, že stáří má v církevní práci ohromné pole působnosti. Generaci otců, resp. dědů, pokládám za těžko zastupitelnou, nicméně si myslím, že vedoucí blížící se k sedmdesátce má dnes už pro práci pastora hendikep, minimálně v našich kulturních souřadnicích.
Zároveň si v těchto souvislostech všímám věcí, které jsem dřív neviděl. Osmdesátiletá sestra z jiného společenství tam řadu let vedla modlitební setkání před bohoslužbami. Mladí, kteří organizaci shromáždění převzali, na to zapomněli a ona zjistila, že už to nevede. Nebylo to pro ni snadné, přestože šlo jen o nedorozumění.
Jeden starší vedoucí ze Slovenska, ve svém společenství podle mě tahoun, v rozhovoru vzpomínal: „O mou práci po pětašedesátce byl ve sboru zájem jen v tom, co bylo prakticky potřeba a co nikdo jiný nechtěl dělat. Zároveň byla moje služba v některých oblastech mého obdarování omezena. Nové vedení se se mnou přestalo setkávat, dostával jsem už jen praktické úkoly.“
Na otázku po vysvětlení mi pověděl asi toto: „Myslím, že to nejspíš bylo kvůli mým strategickým pohledům. Ostatním vedoucím jsem přinášel podněty ke změnám. Současný pastor a starší k tomu, co jsem navrhoval, většinou neměli odvahu.“ Ve sboru je dále členem, je rád, že má i s obměněným ved ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
