„To je ze sekáče, za dvacku...“
Mám ráda home decor a pěkné oblečení, ale na diktát módních trendů jsem alergická. Zároveň jsem emotivní, takže když se mi něco líbí, většinou v sobě reakci neudržím.
Jedu vlakem a naproti mně sedí paní s moc hezkým šátkem kolem krku. „Máte krásný šátek!“
Paní se ke mně nakloní a nenápadně, aby to nikdo další neslyšel, mi odpovídá: „Prosím vás, to je second hand, to stálo jenom dvacet korun.“
Končí mi platnost jednoho dokladu a úřednice na městském úřadě zpracovává moji žádost o vydání nového. Zatím si prohlížím, jak má vyzdobenou kancelář. Na poličce mě zaujmou květináče s orientálními vzory ve výrazných barvách. „Máte krásné květináčky, ty jsou určitě z nějaké zahraniční dovolené!“
„Ale ne, to měli nedávno v akci v lidlu.“
Jdu ven s košem a cestou zpátky přede mnou moderní babička tlačí kočárek s vnoučátkem. Okamžitě mě zaujme její bunda. Dokonalý střih a délka, kapuce, elegantní pásek a moje oblíbená a praktická černá barva. Zrychluju, aby mi nezajela do domu, než zjistím, co mě zajímá. „Dobrý den. Máte nádhernou bundu. Kde jste ji sehnala?“
Paní má skoro výraz někoho, kdo byl právě přistižen při trestném činu, a už provinile podává vysvětlení: „To je sice značka, ale tenhle model už tři roky není v módě.“
Na otázku mi neodpověděla – to, že model není v módě, mě vůbec nezajímá. „Kde jste ji sehnala? Je fakt krásná.“
„V Arkádách.“
„Na Pankráci?“
„No.“
Typicky české reakce. Ale Bůh nás vybízí k jinému myšlení: „Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.“ (1M 1,31) „Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.“ (3M 19,18) Nikde se neuvádí, že tyto verše na území České republiky pozbývají platnosti.
„Děkuju, to je od vás milé.“ Tato odpověď stačí. Odráží biblické „buďte vděčni“ (Ko 3,15).
