Terry Virgo o posunech v církvi: Být znovu v úžasu nad Bohem

Na Křesťanské konferenci v Praze budete kázat po 27 letech. Jak se za tu dobu změnila Evropa?

Praha je krásné město a na účast na konferenci se velmi těším. Mám krásné vzpomínky na to, jak jsem tam před 27 lety přednášel shromáždění nadšených lidí.
Změny v Evropě by se daly měřit mnoha různými způsoby – politickými, ekonomickými, sociálními –, ale pokud jde o duchovní život, vnímám, že Evropa se stává stále sekulárnější. Vidíme zde málo projevů duchovního hladu, alespoň na povrchu.
I když – nedávno jsme v Madridu viděli, jak lidé přijímali spasení, nechávali se pokřtít, byli uzdravováni a naplňováni Duchem svatým. Bylo tam například několik lidí se silnými bolestmi zad. Dva z nich měli jednu nohu kratší. Společně jsme se modlili a viděli jsme, jak nohy rostou a bolest mizí. Jiná žena se mi svěřila, že nemůže zatínat pěst, což ji značně omezuje v práci. Modlil jsem se za to a poté jsem ji vyzval, aby mi stiskla ruku. Nakonec jsem ji musel požádat, aby už přestala, protože ji svírala příliš silně!

Při modlitbách jsme viděli, jak nohy rostou a bolest mizí.

Jak se změnila situace v pentekostálním světě od 90. let?

Obávám se, že v letničním či charismatickém světě musím vnímat, že se do něj vkrádá jistá míra formálnosti. Zdá se, že něco z té svěžesti a spontánnosti, kterou jsme zažívali v 90. letech, se ustálilo ve větší formálnosti a organizovanosti. Ve srovnání s dřívějšími dobami se s nečekanými projevy přítomnosti Ducha svatého setkáváme spíše vzácně. Evangelia často zmiňují, že lidé „žasli“ nad životem a službou Pána Ježíše. Podobný úžas vidíme i v knize Skutků. Mrzí mě, že v současné době jsme v našich společenstvích „v úžasu“ jen zřídka.

Jak se změnila vaše služba (kromě toho, že hnutí, které jste založil, už se nejmenuje New Frontiers International, ale Newfrontiers)?

Služba Newfrontiers se posunula do nové fáze. Asi před deseti lety jsem předal vedení nikoliv jednomu novému vedoucímu, ale řadě vedoucích rozptýlených po celém světě. Do té doby jsme fungovali jako jeden mezinárodní tým a moji spolupracovníci jednali mým jménem na různých místech. Když jsem dosáhl vyššího věku, připadalo mi vhodné, abych předal vedení mladší generaci.
Nejsme obchodní organizace, nýbrž rodina, takže nového generálního ředitele jsme nepotřebovali. S manželkou máme pět dětí, které už mají své rodiny. Až zemřu, hlavou rodiny se nestane jeden z mých synů, ale každý syn povede svou vlastní rodinu. Stejně tak my jako mezinárodní rodina Newfrontiers nepotřebujeme novou „hlavu“, ale řadu otcovských osobností, které se starají o množství sborů.
Stále se každoročně setkáváme s týmy vedoucích, kteří slouží ve více než 2000 sborech v asi 80 zemích světa – nedávno to bylo na Kypru. Během let se mezi námi vytvořila silná pouta přátelství a lásky a jsme spolu rádi. Poselství jednotlivých řečníků bývají občas v dobrém slova smyslu provokující a přinášejí užitečné výzvy. To nám pomáhá se vzájemně povzbuzovat v našem úsilí na různých místech světa. Spolupracovníci např. z Číny, Indie, Ukrajiny, Turecka a Zimbabwe vyprávějí příběhy o značném tlaku a obtížích, ale společně slavíme růst Kristova království.

Je dnes zakládání sborů v Evropě obtížnější než před čtvrt stoletím?

Nemyslím si, že je to obtížnější než v 90. letech. Obtížné to bylo vždycky. Podílíme se na zakládání sborů v Paříži, Lyonu, Berlíně, Madridu, Portu, Stockholmu, Haagu, Amsterdamu, Rotterdamu a mnoha dalších evropských městech. Je ale zřejmé, že těžiště růstu křesťanství se přesunulo na jižní polokouli.

V Praze oslovíte křesťany z většiny českých denominací a z řady nedenominačních sborů. Co pro vás znamená, že se sejde tak široké spektrum křesťanů?

Je velmi radostné, když se shromažďují křesťané z různých církví. Ve Velké Británii pořádám setkání vedoucích, na kterém se scházejí lidé z velmi odlišných prostředí. Mají však společné to, že s nadšením slouží Kristu a chtějí, aby ho poznali ostatní lidé. Z tohoto mám radost. Myslím, že před třiceti lety panovala mezi různými církevními skupinami mnohem větší podezíravost a nejistota. Ve Velké Británii vidím, že to do značné míry vymizelo. Je úžasné, že podobné setkání bude i tady v Praze.

Jakým biblickým tématům se v poslední době věnujete?

Během covidového lockdownu jsem napsal knihu „Gods Treasured Possession?“ (Boží vzácné vlastnictví). Zabývá se příběhem putování Božího lidu z Egypta do zaslíbené země. Byl jsem nadšený, když jsem viděl, kolik ponaučení si z toho můžeme vzít. Ve svém osobním studiu jsem se v poslední době zaměřil na téma sjednocení s Kristem v jeho smrti, vzkříšení a usazení v nebesích.

O čem plánujete mluvit v Praze v letošním roce?

Křesťanská konference se zaměří na Ducha svatého. Budu mluvit zejména o tom, jak přijmout Ducha svatého, o jeho přítomnosti a moci a jejich důležitosti pro duchovní ovoce a dary v církvi.