Světýlka v temném světě (adventní fejeton)
Při výběru knížek v mém oblíbeném knihkupectví na mě vykoukla půvabná adventní knížka se zábavnými činnostmi pro malé děti. Beru ji pro vnoučata a vzpomínám, jak jsem se několikrát pokusila o nějaký ten adventní kalendář se zprávami ukrytými v ořechových slupkách nebo mapu s putováním do Betléma se zastávkou na každý den.
Audio pouze pro předplatitele
Samozřejmě si to trochu idealizuji. Někdy jsme advent tak nějak prošvihli ve víru událostí, které si člověk zkrátka nevybírá, a někdy se zadařilo mít spolu pár pěkných chvil plných očekávání. Advent s dětmi může být prima.
Je to pro mě čas naděje v temném světě. Podzim, ačkoli krásný ve svých barvách, má pro mě nádech smutku. Přibývá tmy v šedivých a uplakaných dnech a já mám někdy pocit, jako by všechno dobré muselo být už jen minulostí. „Srdcem zkroušeným Hospodin nepohrdne.“ Na podzim mě každý slunečný den překvapí svou krásou. Jako bych vždycky zapomněla, že i na podzim může svítit slunce. Ale svítí. Fakt.
To o adventu už jsem na tmu tak nějak zvyklá. Navíc – návrat světla už je o kus blíž. Smíření s koloběhem událostí, světlo svíček a praskajících kamen, prokřehlé prsty okolo hrnku s voňavým čajem a pomalu ustupující mlha na brýlích. No, a když ta mlha zmizí, ze snových blažených pocitů mě probudí realita toho mumraje okolo. „Kde není skot, je čistý žlab“ (Př 14,4a) je jeden z těch veršů, které mě uklidňují, když se i v této době při úklidu smiřuji s realitou toho, že za chvíli už to tu zase bude upatlané, zaprášené a nelibě zavánějící. Velkým úklidem advent nezatěžuji. Mám na něj jiná období v roce.
Ale přes mé velké odhodlání si advent co nejvíce užít mě nějaký ten shon přece jen nemine. „... světlo přijde i do našeho chlíva...“ zní naším domem, většinou jen tehdy, když ostatní členové domácnosti nejsou doma, protože už to na ně působí podobně jako ničení koled v supermarketech. Nejvíc si tu písničku se mnou užívá babi, která má alzheimera a nevadí jí, že to už pouštím poněkolikáté. Mezitím to totiž zapomněla. Advent s babi může být prima.
Těším se a přemýšlím, jak spolu budeme počítat dny letos. A třeba ostatní také něco napadne. Všechno dobré se počítá. Možná bychom mohli slupnout čokoládičku a vzpomínat, co jsme během roku spolu pěkného zažili. Každý den jedna věc, za kterou jsme vděční. Každé světýlko v temném světě. Zimní sněhoví panďuláci, jarní lesní domečky, letní jízdy na kole...
Když jsem před lety hledala cestu k Bohu, potkala jsem se s partou adventistů. Ti mě naučili, že advent je vlastně celá tahle doba. Čekáme na Ježíšův návrat a on nás každý den obdarovává. Proto se můžeme obdarovávat navzájem. Čas od času mě překvapí, jak převratné to vlastně je. Advent s Ježíšem je prostě prima.
