Šance na početí byla nulová (příběh čtenáře)

V životě jsem si šel vlastní cestou. To, co mi hodně vrtalo hlavou, byly různé zázraky, které se děly, zejména zázraky uzdravení. A tak jsem hledal, jak k tomu dochází, četl různé knihy, včetně okultních, až jsem došel k jednomu speciálnímu kurzu pro kontrolu mysli. Díky němu jsem došel k závěru, že vše je postavené na víře, bez ohledu na to, jaká ta víra je. Důležité pro to, aby se děly zázraky, je, aby byla víra dostatečně silná. I díky tomuto postoji jsem byl snadno schopen akceptovat jakoukoliv víru, včetně té křesťanské u své ženy.

Oženil jsem se s Vlastou a zamýšleli jsme mít spolu děti. Ukázalo se však, že to nebude tak snadné. Po roce a půl marného snažení o otěhotnění jsme vyhledali odbornou pomoc. Problém byl zjištěn u mne. 11. 2. 2009 nám gynekologicko-porodnická klinika Fakultní nemocnice v Brně vyhodnotila spermiogram s výsledkem asthenoteratozoospermie, což znamená, že spermie jsou tvarově neodpovídající normě a zároveň méně pohyblivé.

Dle doktorů na klinice v Brně bylo živých, zdravých a pohyblivých spermií tak málo, že šance na přirozené početí byla prakticky nulová a jediným řešením bylo umělé oplodnění. Spermiogram jsme si sami ještě na klinice dvakrát zopakovali, pokaždé se stejně špatným výsledkem. Všichni lékaři se shodli na tom, že v mém případě je snaha o jakékoli zlepšení spermatu vitamíny, změnou životního stylu nebo různými dalšími podpůrnými metodami naprosto zbytečná. A tak nám nezbylo než se svěřit do rukou mikrobiologů. Pár zdravých spermií se přece jen pod mikroskopem našlo, oplodnění i přenos byly úspěšné, takže se dnes můžeme těšit z našich skvělých dvojčátek Kubíka a Terezky. Tímto však náš příběh nekončí.

„Bože, potvrď mi svou existenci nějakým zázrakem. Jak konkrétně to uděláš, nechám na tobě.“

Počátkem roku 2010, měsíc před narozením našich dvojčat, mě – tehdy ještě jako nevěřícího – žena přesvědčila k návštěvě sboru Apoštolské církve v Bystrém. Pamatuji si, jak jsem tam z lidí ve sboru vnímal lásku a přijetí. Sloužil zde Zdeněk Uhlík, evangelista s darem uzdravování. Přijela tehdy i moje mamka a poté, co reagovala na výzvu, byla na místě uzdravena z bolesti kolen. Na výzvu jsem odpověděl i já, přestože jsem žádný zdravotní problém neřešil. Rozhodl jsem se, že dám Bohu šanci. Vepředu jsem v duchu Bohu na rovinu řekl: „Bože, pokud jsi, tak v tebe chci uvěřit.“ Těžko se to popisuje, ale v tu chvíli se to stalo. Najednou jsem jasně věděl, že Bůh opravdu existuje. Na místě jsem vyznal ty největší hříchy (včetně metody ovládání mysli) a přijal Ježíše jako Pána a Spasitele.

Žena byla samozřejmě nadšená, nicméně když jsme dorazili domů, nějak se mi to v hlavě rozleželo a přišly pochyby, jestli jsem jen nepodlehl atmosféře ve sboru a neučinil na základě toho iracionální rozhodnutí. K Bohu jsem tak promluvil podruhé: „Bože, prosím potvrď mi svoji existenci nějakým zázrakem v mém životě. Jak konkrétně to uděláš, nechám na tobě.“

Bůh na nic nečekal a začal poměrně razantně měnit můj život. Prošel jsem zpovědní zrcadlo, činil pokání a vyčistil svůj život od hříchu. 26. 9. 2010 jsem přijal vodní křest. Žena mě po něm vyzvala, abych šel znovu na vyšetření své plodnosti. Asi tušila, že se něco změní právě v této oblasti.

Vyšetření jsem podstoupil v říjnu 2010 v sexuologickém ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. A jaké bylo mé překvapení při sdělení výsledků nového spermiogramu! Spermie měly normální vzhled a výbornou pohyblivost. Závěr vyšetření: normospermie, „všechny ukazatele jsou výborné“. Kvalita spermií odpovídá 135 % normy u invazní pohotovosti. Radost z tohoto uzdravení se těžko popisuje!

Netrvalo to ani rok a na ultrazvuku jsme si u gynekologa ověřili, že uzdravení je trvalé a že očekáváme dalšího potomka. A to bez všech doktorů a dalších specialistů. Není snad Ježíš ten nejlepší lékař?