Richard Kobakian: Nejsem pastýř, jsem ovčácký pes
Usměvavý padesátník sedí u stolku naproti mně a nalévá si do šálku mátový čaj. Mám ale pocit, že možná ani nevnímá, co zrovna pije. Soustředí se totiž na to, co povídá – a dělá to s nadšením a přesvědčením. Jeho výroky o tom, jak má vypadat církev, jsou radikální, provokativní. Richard Kobakian však není provokatér, revolucionář ani nafoukaný školitel. To, o čem mluví, má podložené zkušeností: V jeho sboru se již 22 let neděli co neděli (bez jediné výjimky!) k Bohu obracejí noví lidé...
Audio pouze pro předplatitele
Jste Australan, ale vaše jméno nezní příliš anglosasky. Dovolím si hádat: Máte arménský původ?
Ano, je to tak.
Zralý křesťan není ten, kdo zná Bibli, ale ten, kdo se zajímá o lidi, kteří nejdou do nebe.
Jak vás ovlivnily vaše kulturní kořeny?
Vlastně jsem se nikdy necítil být úplně Arménem, protože jsem se narodil v Austrálii. Tatínek utekl s rodiči z Arménie, když se tam děly ošklivé věci. On i maminka vyrostli v Libanonu. Arméni jsou vypravěči. Pamatuji si, že když jsem byl malý kluk a šli jsme na večeři, táta vždycky vyprávěl zábavné, zajímavé příběhy. Vidím to teď hodně i na sobě: Když kážu, rád vyprávím příběhy. Myslím tedy, že kousek Arménie ve mně je.
A co arménské křesťanství? Také vás ovlivnilo?
Jsem velmi hrdý na to, že Arménie byla prvním křesťanským státem. Otec byl pravoslavný a matka patřila k maronitské katolické církvi. Takže jsem nevyrostl jako letniční křesťan – ve skutečnosti jsme do církve vůbec n ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
