Reklama v dešti (Co tvoří můj domov?)
Procházím se po náměstí, na chodníku je louže a kapky deště do ní vytrvale tisknou kolečka a kroužky. Občas se z kaluže vyloupne bublina. Babička říkávala: „Když se na loužích tvoří bubliny, bude pršet dlouho.“ Nevadí. Pod malovanou stříškou deštníku mohu v pohodě vdechovat svěží čistý vzduch, který ve městě není na denním pořádku.
Protože mám právě zajištěné hlídání dětí, mohu se chvíli podívat do výloh. Zaujala mě výkladní skříň, nad kterou barevný nápis láká ke koupi nábytku. Fotografie úžasných, dokonale čistých ložnic, obýváků, pokojíků a kuchyní plachtí kolem nápisu „Vytvoříme z vašeho domu domov“.
Vypadá to skutečně svůdně. Pro ženu, která jde unavená domů, může být už jen nabídka uklizeného, čistého bytu něčím fascinujícím. Ale je tohle opravdový domov? Musím upřímně říct, že i kdybych bezpracně vyhrála v soutěži naprosto luxusní zařízení do našeho bytu, neměnila bych ho za to naše. Je sice starší, sem tam otlučené, ale je pro nás připomínkou historie naší rodiny. V pokoji naší slečny je vykládaná postel po prababičce. Připomíná mi ženu, která u ní v 80 letech každé ráno poklekala, aby se svěřila pro nový den do Boží péče a ochrany. Kromě slabšího sluchu fungovalo její tělo i psychika do posledního dne, takže byla schopná se o sebe postarat a spokojeně se bavit s dětmi i dospělými.
V kuchyni mám keramiku, hmoždíř a staré receptáře po babičce, která byla výbornou kuchařkou a zároveň výchovnou poradkyní pro všechny své známé. V pokojíku nám nastavuje zrcadlo toaletka po druhé babičce. Dovedla každému pozorně naslouchat a velmi silně hájila vždy pravdu a spravedlnost. A co teprve nábytek, který jsme pořizovali postupně během dvaceti pěti let našeho manželství! Ke každému kusu se váže nějaká větší či menší zkušenost s Bohem.
Vážení obchodníci: Děkuji za nabídku – asi nevíte, o čem mluvíte, když nabízíte lidem vytvoření domova. Domov je pro mě místem, které se tvoří po léta a jeho hodnota souvisí s hodnotou vztahů, které se v něm vytvářely. A ty se nedají vyčíslit žádným finančním obnosem.
Děkuji Bohu za svůj domov, i když není v mé moci udržet v něm při pěti dětech trvalý pořádek. Díky i za ty škrábnuté skříně, které mi připomínají vášnivé, ale přátelské hry našich dětí i jejich „promiň, já jsem nechtěl“. Díky Bohu, že nám v tomto domově navzdory dobám kratších i delších „vztahových přeháněk“ zachoval víru, lásku a naději.
(zdroj: Život víry 2009/2)
