Recenze: God’s Not Dead. Kéž by byl?

Jak šel čas, sem tam jsem se setkával s recenzemi jak pozitivními (proto vznikly další dva díly filmu), tak i negativními. Když jsem si film pro účely článku a nakrmení zvědavosti konečně pustil, byl jsem překvapen. A dokonce i dojat – a to jsem opravdu nečekal. Ale překvapení nebylo zrovna milé a mému dojetí by producenti filmu asi nezatleskali. Pojďme se na film podívat blíž. 

Upozornění: Následující text obsahuje spoilery.

Forma 

Ještě rozborem samotného obsahu mi to nedá a musím zmínit, že God’s Not Dead nepůsobí svou kinematografií jako film. Práce s kamerou je mizerná, někteří herci vypadají, že neví, proč ve filmu vlastně hrají (servisák, hudební skupina, přítelkyně hlavní postavy – vesměs mizerné výkony). Ale především: scénář filmu není filmovým scénářem, ale jakousi zábavnější nedělní besídkou proloženou několika minikázáními a citacemi mainstreamových křesťanských autorů. Svým podáním tak God’s not dead není ani tak film jako spíš dlooouhý jednodílný křesťanský „kázavý“ sitcom. 

Hlavní linka filmu je prostá. Univerzitní učitel filosofie Radisson se žákům snaží manipulativním způsobem dokázat Boží neexistenci. Proti němu vystoupí křesťanský student Josh Wheaton a dostane prostor k antitezi, obhajobě Boha během výuky. To však není jediná linka – k tomu se přidává jakási babička s demencí a její nešťastné příbuzenstvo, podlý byznysmen s ostrými lokty, muslimská konvertitka v nesnázích, africký misionář, který si do USA přiletěl zajezdit na horské dráze, vegetariánka s rakovinou, čínský student s přísným tatíkem a Radissonem sbalená věřící studentka, která z něj má mindrák. Ztrácíte se? To samé vás čeká i při sledování filmu, alespoň tedy než se v závěru vrstvy příběhu spojí.

Co se na konci stane? Ve zkratce: Číňan se stane křesťanem a Joshovým kámošem, muslimka se do něj zamiluje (do Joshe – lepší partie), babička má prorockou řeč k byznysmenovi,  který na to hodí bobek a srazí Radissona, který zemře, ale ještě předtím ho pastor a černoch obrátí ke Kristu a všichni se setkají na koncertu, kde se paní s rakovinou uzdraví (snad). Nejlépe uděláte, když se na to všechno kouknete sami a vytvoříte si v tom systém (není součástí balení). A nebo ne, je to pořád 108 minut času. Mohl jsem jít na lodičky… 

Ideální křesťan proti vtělenému zlu

Při sledování jsem si pokládal otázku, pro jaké publikum byl film natočen, a zkusil jsem si na základě hrubého profilu klaďasů i záporáků sestavit ideálního diváka. Nejvýraznějším rysem filmu se pro mě stala nevyvážená vize světa, sama sebe a okolí. Josh je prototypem ideálního křesťana i člověka: mladý, hezký, správně věřící, chytrý, odvážný, nadaný, ochotný pro víru leccos obětovat, evangelista, pevný, všechno zvládne. Záporné stránky snad nemá. Podobně vypadají i ostatní křesťané, jsou to všichni skvělí, usměvaví lidé, bez problému, vady, kazu či zápachu. O to hůř dopadla druhá strana, tedy všichni ostatní.

Proti Joshovi a ostatním se postupem děje postaví následující suma hrozivě, až do nereálných hlubin zla vykreslených nepřátel: ateisté, muslimové, Číňané, filosofové, sociologové a vzdělaní lidé vůbec, vegetariáni a levičáci, Joshova holka, byznysmeni, chlápek, co půjčuje auta, a samozřejmě vtělené zlo a málem antikrist profesor Radisson. A vlastně všichni, kdo nepatří do našeho křesťanského týmu. Jo, až tak blbě to může působit. My, oni a mezi námi krvavý zákop. Tedy pokud nepřejdeš k nám – protože náš Ježíš tě miluje…

Zákopy, kulomety a ostnatý drát 

Děsím se víry a mysli ideálního diváka filmu. Je to věřící člověk připadající si v naprostém konfliktu se všemi, kdo nepatří na jeho stranu a nemluví stejným jazykem. Je to křesťan, který je stigmatizován automatickou potřebou se hájit, bránit a bojovat – protože tam venku jsou všichni zlí. Film je nasycen hloupou obsesí démonizovat druhé. Normální profesor filosofie by nebyl manipulantem jako Radisson, jeho kolegové by se při večeři vůči jeho milé nechovali tak, jak to film nabídl, chlápci půjčující auta nejsou automaticky lháři, přítelkyně odrazující své partnery (ve filmu Josh) od hloupých nápadů „bránit“ Boha nejsou někdy až tak mimo (jako kdyby biblický Hospodin potřeboval někoho, kdo se ho, chudáka, zastane).

A hůř: křesťané nejsou automaticky chytřejší, morálně kvalitnější, hlubší životy žijící, nadanější nebo úspěšnější než nekřesťané! Ale obsah filmu vyznívá právě na tuto notu. A živí tuto představu, toto nepřátelství, prohlubuje tento zákop a  natahuje nový ostnatý drát. Vyloženě mimo je Joshův styl argumentace proti profesorovi. Není ani věcný, ani objektivní. Je osobní, bolavý, shazující a sugestivní. Při představě tak uvažujícího masového křesťanství se mi dělá nevolno. 

Faul víry 

Tím, co mě ve snímku dojalo, byl příběh profesora Radissona. Ten je de facto tragický a kromě toho nejblíž tomu, jaký svět opravdu je. Na začátku výuky se opravdu zachová nevhodně, jeho manipulativní snaha dostat ostatní na svou stranu se vyrovná té Joshově. Troufám si však tvrdit, že víře v biblického Boha je o notný kus blíže než zbytek postav, a proto mě jeho závěrečná konverze, sic působila uměle, nepřekvapila. Radissonovi navzdory modlitbám v jeho 12 letech zemřela jeho  věřící matka, což se stalo základem jeho nenávisti vůči Bohu a motorem ateistické výuky. Právě to vmete spolu s několika zcela trefnými citacemi Bible Joshovi do tváře po druhé ze tří akademických konfrontací.  Zazní verše knihy Jób: 

„Vy jste vskutku ten pravý lid, s vámi vymře moudrost!“ (12,2) a „Z moře se vytratí vody, řeka opadne a vyschne; člověk ulehne a nepovstane a dokud nebesa  budou, neprocitne, ze spánku se neprobudí.“ (14,11-12) 

Scénárista možná ani netušil, jak naprosto trefná je Radissonova citace a situace. Jób – osoba, kterou zcela nahodile konfrontovala bolest. Jednoduchá vysvětlení zde nestačí. Stejně jako nestačila Jóbovi, i když je do něj jeho přátelé cpali horem dolem. Nestačí ta základní poučka „buď s Bohem a měj se fajn“. Nastoupí bouře víry, hněv, nenávist, lítost, zklamání, apatie a  bolestivá upřímnost. Radisson právě tohle poznal, smrt jeho matky znemožnila kontakt s milujícím Bohem. A rádoby křesťané Joshova typu, dokonalí lidé mlátící ostatní po hlavě výroky Písma to nemohli ani změnit, natož pochopit.

Možná proto nemá Josh na profesorovu hněvivou bolest co říct. Ztratí řeč. Radisson potřeboval poznat Boha zdrceného jeho vlastní bolestí i smrtí jeho matky. Boha Golgoty. Škoda, že mu ho scénáristé nenabídli. I tak myslím, že jeho prožívání vztahu k Bohu, jakkoliv zcela negativní, bylo upřímnější a blíže reálnému světu než Josh a jeho parta se svými veršíky, poučkami a snahou o to, aby všichni byli strašně happy na koncertu křesťanské pop kapely. Souhrnem: ateista Radisson vidí svět, jaký je, a jeho víra to nezvládla. Křesťan Josh nevidí svět, jaký je, a jeho víra to zvládne.

Bůh není mrtvý. Ale ano, je! 

Kéž je nám God’s Not Dead výstrahou a poučením. Kristův soucit nám zakazuje vysvětlit si svět několika větičkami z Bible a ignorovat přitom realitu bolesti Radissonů kolem nás. Oni totiž nechtějí slyšet naše zažitá moudra, kostelní průpovídky a rychlá vysvětlení. Ani naše úsilí dokázat jim, že máme pravdu a oni ne. Jejich duše je hladová a potřebuje někoho, kdo jim zpřítomní Boha temné noci kříže, někoho, kdo jim tak dá svou vlastní duši za potravu, tak jako ji dal sám Kristus. Film se plete: Bůh je mrtvý, je mrtvý s námi, když visí na dřevě. Doufám, že Bůh, který chce, aby svět vypadal tak, jako ve filmu, nikdy ani nežil. 

Filmu se nedá upřít, že je. Zdráhám se k tomu připojit nějaké přídavné jméno. Proč tento film je, netuším. Kéž nás Bůh učí překračovat zákopy a hojit rány, v pravdě i lásce. Snad nepřijdou další čtyři díly.