Petr Raus: O Vánocích, darech a „velkých očích“

Teď se možná leckterý dobrý křesťan ohradí: Jak to, nejdůležitějších? Tak to říkají snad východní křesťané, my na Západě ale víme, že nejdůležitější jsou Velikonoce, Kristova oběť, vykoupení lidstva z jeho hříchu!

Jistě, s hodnotou Velikonoc nechci polemizovat ani v nejmenším! Na Golgotě bylo Boží dílo dokonáno. Řekl bych ale, že to bylo až dokončení procesu, jehož pozemská fáze začala v Betlémě. Klíčové bylo Boží rozhodnutí; to padlo mnohem dříve a jeho rozhodující fází bylo Boží vtělení. Betlémská událost. Proto jsou pro mne Vánoce tím nejprvnějším svátkem.

Máme je spojeny s dárky. Nerozlučně spojeny; pokud se Vám to nezdá, ptejte se dětí, těm je to jasné. Dárky by měly být vyjádřením radostné vděčnosti, podobně jako tomu bylo v časech Nehemjášových či po vysvobození Židů za královny Ester. Tehdy bylo Židům odvlečeným do Persie jejich představitelem uloženo, „aby každým rokem slavili památku na měsíc, který jim přinesl místo starosti radost, místo smutku den pohody; aby slavili dny radostného hodování a aby posílal jeden druhému dárky a chudým dary.“

Tak to děláme i my. Dodnes. To uvažování o dárcích mne ale vede k jinému, i když souvisejícímu tématu. Mám nemálo přátel v ekonomicky slabších vrstvách společnosti. Zejména mezi nimi potkávám velkou touhu po dárcích, vlastně po darech. Po bezpracném zisku. Ne z pohodlnosti! Mnozí z nich už rezignovali na jinou formu příjmu, protože se jim dlouhodobě nedaří najít práci, někteří z nich už ani nedostávají příležitost ukázat, co všechno by uměli a dokázali. A tak touží někde vyhrát. Nebo dostat dar. Jsou vedeni představou, že jejich nejzákladnějším problémem je nedostatek peněz. Kdyby měli peníze, život by byl hned jiný, snadnější, růžovější.

Co nám k takové představě řekne Bible? Dá nám na první pohled překvapivou odpověď: „Peníze vyřeší všechno.“ Pokud Vás takový výrok překvapuje a zaráží, jste na tom dobře. Tato slova z biblické knihy Kazatel jsou jen dalším z důkazů, jak nebezpečné je pracovat s jednotlivými biblickými verši bez ohledu na jejich kontext, v tomto případě nejen na kontext několika sousedních veršů, ale na kontext celé biblické knihy, ba Bible jako celku. Tentýž Kazatel totiž na jiném místě uvádí: „Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost.“ Peníze nám naše životní těžkosti nevyřeší. Až příliš snadno se rozkutálejí.

Myslím na slova, která promluvil Hospodin k Bárukovi, příteli proroka Jeremjáše: „Ty bys chtěl pro sebe usilovat o veliké věci? Neusiluj. Neboť hle, já uvedu zlo na všechno tvorstvo v ní, je výrok Hospodinův, ale tobě dám jako kořist život na všech místech, kamkoli půjdeš.“

Míváme velké oči, rádi bychom veliké věci, a to i v oblasti zaměstnání a ekonomického zabezpečení života: ne příliš těžkou práci, přitom nám už známou, abychom se už nemuseli nic nového učit, zaměstnání v místě bydliště (stěhovat se nechceme), hodného šéfa, přátelské kolegy, dobrý plat. A to všechno nejlépe hned od začátku. Když to nejde, tak raději nic.

Není dobré pohrdat malými začátky, jak nás upozorňuje prorok Zacharjáš. Mnoho z našich přání se může časem splnit, těžko se ale naplní všechna hned na startu. To nám zřejmě nedá ani Hospodin. Co nám ale určitě dát chce, je život, jako ho nabídl Bárukovi. V naší době jde o život nebeský, který ale začínáme okoušet už tady na zemi. Život, který umí být krásný i v těžkostech, i v nouzi, i na nemocničním lůžku. Tak jsem ho poznal, mluvím z vlastní zkušenosti. Kvůli nabídce takového života se odehrála betlémská událost. Aby bylo možné takový život žít, udály se první Vánoce. A každoročně nás k takovému životu zvou.

Petr Raus je redaktor a moderátor Rádia 7.