Pavel Hošek: Štědrost se vzpírá přírodním zákonům
Slova mají svoje příběhy. Na Wikipedii se dočteme, že české slovo štědrost zřejmě pochází ze starého francouzského charité. Tohle slovíčko je zas odvozeno z latinského caritas. A právě slovem caritas se do latiny překládá biblický výraz agapé, který znamená Boží lásku. Tento jazykový rodokmen nádherně vyjadřuje, že štědrost je projevem lásky. Láska tíhne ke sdílení. Chce se šířit. Srdce naplněné láskou přetéká směrem ven.
A je to tak od věčnosti. Už na začátku Bible čteme o tom, že Bůh stvořil svět, aby se měl s kým podělit o svou dobrotu. Aby měl koho obdarovat. Ano, štědrost je Boží způsob bytí.
Slovo Bůh je příbuzné se slovem bohatý
Naši moudří předkové to zřejmě tušili. Ve slovanských jazycích je slovo Bůh příbuzné se slovem bohatý. Bůh, to je podle staroslověnštiny ten, který má z čeho rozdávat. Přesně tuto myšlenku najdeme i v listu Efezským: „Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem…“ (Ef 2,4–5)
Jak uvedl jeden moudrý člověk, Bohu jsme nejpodobnější ve chvíli, kdy dáváme. Právě proto říká apoštol Pavel, když povzbuzuje korintské křesťany ke sbírce pro chudé, že lidská štědrost je vlastně napodobováním Boží štědrosti: „Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: Byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.“ (2K 8,9)
Křesťanství přichází s radikálně novým názorem na smysl lidského života. Stručně řečeno: Člověk je na světě proto, aby se s ostatními dělil o to, co sám přijal shůry. Je povolán, aby se stal potrubím mezi nebem a zemí. Aby vstoupil do proudu Boží lásky z nebe na zem a stal se jeho pokračováním. Vždyť „Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Ř 5,5). Je vylita do našich srdcí – abychom se o ni dělili s ostatními.
Štědrost je nadpřirozená kvalita
O štědrosti se dá říct, že je to nadpřirozená kvalita. Neřídí se přírodními zákony. Štědrostí totiž ve skutečnosti neztrácíme, ale získáváme. Proč? Protože láska má zázračnou povahu. Neplatí na ni žádná fyzika. Čím víc jí rozdáváme, tím víc jí máme. Čím víc si jí necháváme pro sebe, tím méně nám jí zůstane. A jak se láska projevuje? Konkrétně. Hmatatelně. Ztělesňuje se v daru.
Je zajímavé, že v soudobé češtině má starobylé slovo štědrost své pevné místo – v sousloví Štědrý den. Možná je v tom kus lidové geniality, možná skryté působení Ducha svatého. Vždyť co jiného slavíme o Vánocích než Boží štědrost, která se projevila tím, že Bůh sám ve svém Synu sestoupil až na dno lidské bídy (viz J 3,16)?
Na tuhle nebeskou štědrost nejde odpovědět líp, než když se o všechno, co jsme a co máme, podělíme s lidmi kolem sebe.
Prof. Pavel Hošek, Th.D., je kazatelem CB, vedoucím katedry religionistiky na ETF UK, vyučuje také na ETS.
