Ohlédnutí za Josefem Potočkem

Do Života víry začal psát v roce 1993. Líbila se mu otevřenost časopisu pro otázky stvoření, ale věnoval se i dalším tématům. Přes 12 let byl členem redakční rady, ale v Životě víry pravidelně publikoval až do letoška, prakticky v každém ročníku. Otázky stvoření, souvislost vědy a teologie, kritiku evoluční teorie a konceptu teistické evoluce v perspektivě inteligentního plánu (Inteligent Design), to vše z různých úhlů otvíral průběžně a zasvěceně. V 90. letech uveřejnil sérii článků o mormonech, podle mého názoru nejfundovanější pohled na církev „svatých posledních dnů“, který v češtině vyšel. V rámci problematiky sekt se do hloubky věnoval i branhamismu. Jeho celoživotním tématem a láskou byl Izrael. V knižní podobě vyšly nedávno jeho studie o návaznosti Starého a Nového zákona („Kristus ve svědectví Písma“, Nakladatelství KMS).

Ing. Josef Potoček se narodil v roce 1943 v Hradci Králové. Absolvoval chemii na VŠCHT Praha. Pracoval v oblasti mikroelektroniky (VÚEK Hradec Králové) a makromolekulární chemie (SAV Bratislava). Ve vzrušených chvílích po pádu komunismu byl zvolen hlavou královéhradecké radnice (od ledna do listopadu 1990). Za jeho vedení byly z veřejného prostoru odstraněny sochy komunistických potentátů. Ve veřejné správě následně působil na různých pozicích až do roku 2009: na okresním úřadě a na magistrátu města, mj. jako volený náměstek primátora.

Do roku 2017, přes 30 let, byl členem staršovstva sboru CB v Hradci. V roce 2022 (vlastním nákladem) vydal knížku „Církev na rozcestí?“, kritiku některých postojů jeho vlastní církve, kterou miloval a o jejíž budoucnost zde vyjádřil obavy.

Tématu stvoření se věnoval průběžně. Když nepočítám brožurku z roku 1992, vydal na toto téma knihy „Mýtus evoluce“ (2020, Juda), „I řekl Bůh...“ (2021, Křesťanský život) a „Jsme dílem náhody?“ (2024, Nakladatelství KMS). Kniha „I řekl Bůh...“ přináší 98 textů, které Potoček k tématu publikoval časopisecky, a je to čtení opravdu napínavé. Kromě svých vlastních pohledů Josef Potoček k tématu evoluce překládal práce německého vědce, chemika a informatika, Wernera Gitta, naposledy brilantní knížku „Čtyři přírodní zákony informace“ (2022, Juda).

V Josefu Potočkovi ztrácí Život víry vzácného spolupracovníka. Působil na několika frontách – a všude byl požehnáním. Jeho přínos a vliv v oblasti vědy, politiky, církve i publicistiky je nezpochybnitelný.

„Vzácná je v očích Hospodinových smrt jeho věrných“ (Ž 116,15).
 

Třicetiletý zápas o evoluci i o křesťanskou identitu

(Předmluva ke knize Josefa Potočka „I řekl Bůh...“)

Nástup darwinismu byl razantní a tak přesvědčivý, že křesťané postupně vyklidili pole. Jako poslední se před evolucí sklonila římská církev, ex cathedra, v osobě Jana Pavla II., a to teprve před čtvrt stoletím. Přijetí darwinismu evangelikály nemohlo být tak oficiální, ale zatímco ještě Lausannský závazek z roku 1974 se hlásí k víře v Boha Stvořitele a s evolucí nepočítá, hlavní proud současného evangelikalismu, zvláště evropský, už hájí evoluci a jedním dechem pochopitelně i všelijaké sporné pokusy sladit evoluci s vírou ve Stvořitele. Billy Graham se obrací v hrobě.

Celá řada zjištění vědců po Darwinovi však jeho objevy nepotvrzuje. Zde podobně jako v církvi jsou odpůrci přírodního výběru v menšině, bývá na ně dokonce i zde pohlíženo skrz prsty, ale mají své argumenty, na které bude mainstream muset odpovědět, i když teď dělá, že je neslyší.

Řada z těchto argumentů je obsažena ve sborníku „I řekl Bůh...“, který mapuje 30 let debaty českých křesťanů, především v rámci evangelikálního spektra. Přestože mantra, že věda a víra nemají nic společného, už téměř zlidověla, Josef Potoček z dvojí pozice – vědce i křesťana – ukazuje, že vědu a víru zcela oddělit nelze, a dokládá jejich vzájemné přesahy.

Mnohý z téměř stovky autorových textů, delších i kratších, které spojuje polemika mezi zastánci stvoření a evoluce, jsem jako redaktor četl už před jeho uveřejněním. Josef Potoček byl totiž dlouholetým spolupracovníkem Života víry (nejen co se týče textů o evoluci a stvoření). Čtyři hodiny, které jsem teď brouzdal elektronickým „rukopisem“ sborníku jeho textů, mi ale k tomu, co jsem už znal, přidaly novou perspektivu.

Kniha je obrazem nesmírně zajímavého dění v rámci církevní i vědecké obce, kdy se Potočkovi jako válečnému zpravodaji dařilo zachycovat místní i globální dění. K lokálním zprávám patří jeho polemické repliky v rámci církevních i necírkevních médií (Respekt, Lidové noviny), včetně toho, co se redakce otisknout neodvážily. Ke globálnímu zpravodajství patří recenze významných zahraničních knih psané s novinářskou lehkostí, která zpřístupňuje i specializované odborné myšlenky a mluví srozumitelně o složitých tématech. Ve sborníku jsou kromě toho i shrnující texty, které poskytují srovnání idejí i celkovou perspektivu.

Zastánci stvoření mají i své mluvky, kteří dělají ostudu tím, že věci zjednodušují, a na které vědečtí i křesťanští evolucionisté rádi upozorňují. Moudrost však ospravedlňují její synové. Josef Potoček je vždycky seriózní, argumentuje poctivě, nikdy nezkresluje názor druhé strany, a neaspiruje proto na snazší vítězství v debatě. Škoda, že se to nedá vždycky říct o lidech, s nimiž polemizuje, ať už vědcích, novinářích nebo církevních autorech.

Knížka zve ke strhujícímu pohybu ve stavu beztíže mezi idejemi a paradigmaty. Množství nesmírně zajímavých informací nás staví před otázky naší existence i identity, před to nejdůležitější, co si běžně ani neuvědomujeme, ale co se stává východiskem našeho smýšlení i kroků. 30 let je jen dílčí úsek cesty křesťanů a lidstva, ale abychom mohli zdárně pokračovat, je dobré být v obraze. Nová Potočkova kniha je v českém prostředí výjimečná jak úhlem pohledu, tak kvalitou.

Tomáš Dittrich, redaktor Života víry