Od epilepsie už jsem svobodná (příběh čtenářky)
Narodila jsem se v malé vesničce na Šumavě. Odmala jsem byla problémové miminko, které ve dne spalo a v noci se dožadovalo pozornosti okolí. Nikdo si se mnou nevěděl rady. Až po roce se moje maminka dozvěděla o specialistce v Plzni, která mi diagnostikovala epilepsii. S nemocí, kterou lékaři stále ještě neumějí vyléčit, jsem prožila větší část svého života, do svých 55 let. Nevzpomínám na to ráda, ale jsem vděčná Pánu, že jsem mohla odpustit všem, kdo mě zranili.
Audio pouze pro předplatitele
Potom jsem v Janovicích nad Úhlavou potkala mladé manžele, kteří mi vyprávěli o Kristu a dali mi Bibli. Seznámili mě s pastorem KS Klatovy Pavlem Fialkou. Byla jsem několikrát na setkání skupinky křesťanů v Železné Rudě, kde jsem se poprvé cítila přijatá a bylo mi tam dobře. Tam jsem také 3. května 2012 přijala Pána Ježíše Krista a 3. června jsem byla v Klatovech pokřtěna ve vodě a následně i v Duchu svatém.
Při kontrole jsem se lékařky ptala na výsledek EEG. Zdráhala se odpovědět...
Ale epilepsie mě omezovala stále. Písmo jsem přímo hltala, nemohla jsem se od něho odtrhnout. Jen jedno mi vadilo – nemohla jsem být přítomna při chválách, nesnesla jsem je poslouchat.
Asi půl roku po mém křtu přijel do našeho sboru kazatel z Ukrajiny. Měla jsem dojem, že mám jít i na chvály a sednout si do první řady. Vzápětí jsem si všimla, že vedle mě leží „Biblia“, seděla jsem tedy kousek od hosta. Vydržela jsem až do konce bohoslužby, a nic mi nebylo. Poprvé!
Na konci shromáždění, když probíhaly modlitby za nemocné, přišel další vjem: ,Popros o modlitbu.‘ A tak jsem sestavila dost kostrbatou větu a poprosila hostujícího kazatele Šoniho, zda by se za mě pomodlil. Řekl, že se pomodlit může, ale ostatní, že je na něm – a ukázal vzhůru.
Řekla jsem jen: „Já vím.“
Potom jsme se s Šonim a s překladatelem drželi za ruce a Šoni se modlil. Začala jsem se třást, jako by mi byla velká zima. Poslední, co si pamatuji, bylo, že mě bratři chytili za lokty – pak už nic. Probrala jsem se vkleče na zemi s hlavou položenou na rukou. Vnímala jsem, že jsem zdravá.
Rok poté jsem se při kontrole na neurologii ptala lékařky na výsledek EEG. Zdráhala se odpovědět, ale pak mi přece jen řekla, že EEG je bez chorobných změn a bez epileptického vlnění. Dnes je to dvanáct let, co jsem svobodná a bez záchvatů. Ježíš za mě zaplatil a z jeho rukou jsem přijala uzdravení.
Vždy když o svém uzdravení vyprávím, vzpomenu si na biblický příběh o chlapci, který byl démonizovaný a Ježíš ho uzdravil. Náš Pán je dobrý! Je stejný včera, dnes i navěky.
Ivana Lembergerová, KS Klatovy
