„Obchod je moje srdcovka,“ říká prodavačka Ladislava Havlová
Audio pouze pro předplatitele
Působíte na mě jako člověk dokonale sladěný se svým povoláním. Bylo to tak od začátku?
Prodavačkou jsem chtěla být už od základky. Pamatuji si, jak jsem se trápila, když mi to kvůli zdravotnímu stavu nechtěli povolit. Nakonec mi to povolili a mě to opravdu bavilo a baví. Zkoušela jsem dělat i něco jiného, ale obchod je moje srdcovka. Uvěřila jsem v 18 letech, tedy už jako prodavačka. Ale Bůh si moji práci použil ke své slávě.
Jaké osobní vlastnosti vám ve vaší profesi pomáhají?
Myslím, že mám v povaze, že ráda lidem pomáhám. Snažím se jim vyjít maximálně vstříc. Problémy, reklamace a stížnosti řešit k jejich spokojenosti. To jaká jsem, mi pomáhá. Práce je pak pro mě mnohem snadnější a zákazníci jsou spokojení.
Jaké máte v práci cíle kromě toho, že chcete kvalitně pracovat? Přemýšlíte, jak v práci šířit Boží království?
Snažím se, abych byla takovým světlým bodem. Aby zákazníci věděli, že je tu někdo, kdo o ně má zájem a chce jim pomoct. Ale jelikož jsem za kasou, tak mi na nějaké velké povídání opravdu čas nezbývá. To jedině, když se potkáváme ve městě. Kolegyním jsem také k dispozici. Zvlášť když se řeší třeba i nepříjemné věci.
Jak na to, že jste věřící, reagují vaši spolupracovníci? A co šéfová?
Všichni v práci vědí, že věřím v Pána Ježíše. Nikomu to nedělá potíže. Několika kolegyním jsem nabídla modlitbu v těžké situaci a nebyl nikdo, kdo by odmítl. Minulá šéfka věděla také, že jsem křesťanka, a i s ní jsem se modlila. Udělala ze mě důvěrníka prodejny. Současná vedoucí to ví samozřejmě také, protože u nás se nic neutají.
Vzpomenete si na některé situace, kdy jste někomu při své práci ukázala k Ježíši?
Je to zvláštní, ale když je člověk ochotný pomáhat, lidé se mu svěřují. Pamatuji, jak jsem se modlila s několika zákazníky přímo v prodejně papírnictví. Většinou za uzdravení.
Kolegyně v současné práci měla vážně nemocného syna a trápila se tím. To, že jsem jí nabídla modlitbu a rovnou se s ní pomodlila, i to, že se za jejího syna modlím i doma, pro ni bylo povzbuzením.
Ve svém sboru vedete tým, který pravidelně jezdí do dětského domova a pracuje s tamními dětmi.
Uplatňujete přitom podobná obdarování jako v práci, nebo naopak vnímáte, že tahle služba je odlišná?
Důležitá je ochota být s nimi. Mluvit s nimi o obyčejných věcech, o jejich starostech i radostech, vyslechnout je, nabídnout pomoc shora i lidskou. To je asi podobné. Ale na druhou stranu je to služba dětem. Máme tam cílený program o Pánu Ježíši. Hrajeme hry, společně tvoříme, chodíme na procházky. Máme čas jim ukazovat Boží milost a lásku k nim.
