Noční boj o zapadlý piškot (příběh)
„To jste se mně pomstili!” řekl taťka kolegům, kteří mu při odchodu do důchodu darovali Jack Russell teriéra. Betynka se v prvních dnech jevila jako danajský dar a reálně jí hrozilo vrácení. „To se nehodí, takový pes.” Když pak během chvilky zlikvidovala sedátko u kola otočeného kvůli opravě vzhůru nohama, šlo i o život.
Na první pohled působí jako roztomilé neviňátko, které si chce každý kolemjdoucí i kolemjedoucí pohladit. V prvním roce se jí v takových případech musela pevně držet hlava, aby nikoho nepokousala. Po osmi letech a vykastrování už je trochu klidnější, ale i tak naše telefonáty s taťkou často připomínají přímý přenos z místa, kde právě probíhá krocení divoké šelmy. Taťka jednou rukou drží telefon a druhou rukou a oběma nohama bojuje se psem, který se několikrát za den potřebuje pořádně porvat.
Nedávno jsme museli hovor ukončit, protože se z vedlejšího pokoje ozýval řev. „Ona má za skřiňou zapadnutý piškot a nemože se na něho dostat. Já jí to budu muset oddělat, jinak tu skříň rozškrábe nebo tu bude celou noc štěkat.” Nepomohlo, že doma byl sáček plný dalších piškotů, ani to, že už bylo 22 hodin. Nedalo se svítit. Těžká skříň plná věcí se musela odsunout.
Taťka mi po rozloučení a zavěšení nemá ve zvyku volat znovu, tentokrát šlo ale o něco tak výjimečného, že to nešlo okamžitě nesdílet. „Našli jsme piškot! Ta měla radost! Už konečně dala pokoj a leží. A já se taky vyspím.“
Vidím na Betynce odhodlanost vdovy, která tak dlouho prosila soudce o zastání, až jí vyhověl. „Jinak mi sem stále bude chodit, a nakonec mě umoří.“ (L 18,1–8) Stejně tak neochotu smířit se se situací, jaká je, když existuje naděje získat ztracené zpět. Obrovské nasazení v boji za to, co se v očích ostatních jeví jako bezvýznamné, překážkám navzdory. A klid, až když je zdárně dobojováno.
Věřím, že Bůh bojuje za každého, kdo je vzdálený nebo ztracený, s ještě větší vervou, protože vidí obrovskou cenu, která se ztrácí. A že si přeje, abychom stejný postoj měli i my. „Co myslíte? Má-li někdo sto ovcí a jedna z nich zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zbloudila?“ (Mt 18,12)
