Nejen jednou do cukrárny (příběh čtenářky)
V roce 2010 utrpěl manžel těžké poranění mozku. Lékaři mu nejdřív nedávali žádnou šanci na přežití a pak na uzdravení. Prognóza byla, že pokud přežije, zůstane „ležákem“. Prožili jsme zázrak: Manžel se po ochrnutí opět naučil chodit a být v určité formě soběstačný. I lékaři v pražské vojenské nemocnici se z lékařského hlediska dívali na manžela jako na zázrak. Tenkrát jsem se začala učit žít s Pánem Bohem a denně jsem prožívala, co to znamená. Od té doby mám s nebeským Otcem blízký vztah.
Audio pouze pro předplatitele
Mnohokrát jsem navštívila Místo uzdravení s prosbou o modlitby, protože život v rodině nebyl po manželově úrazu jednoduchý. Prožívali jsme s dětmi a manželem dennodenně různé neřešitelné situace. Hodně jsme se modlili za vztahy v mé rodině. V Místě uzdravení jsem se učila, jak do každého dne vstupovat s vírou a s modlitbou.
Neuměla jsem si představit, že bych ji kdy objala, a ona se mi teď pověsila na krk...
Modlila jsem se i za svoji tchyni. Manželova maminka nebyla věřící. Stále jsem doufala, že ji takový zázrak v životě jejího syna zasáhne. Ale ona čekala, že její syn rovnou vstane z postele a bude zdráv. Občas, když nás navštívila, šla s námi do sboru, ale brala to spíše jako společenskou událost.
Pro manžela bylo těžké vyrovnat se s tím, co se mu stalo. Do té doby žil bohatým životem jako vojenský hudebník. Během okamžiku přišel o vše. A najednou jako by si nevěděl rady, co dělat se svým životem. Jako rodina jsme prožívali těžké chvíle. Mus ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
