Monika Vejmělková: Být mámou je misie na plný úvazek

Upřímně, podobné představy ohledně budoucího života mě v dospívání hodně děsily. Nemít čas na službu v církvi, na pomoc potřebným, na skupinky a ještě si z nedělní bohoslužby ani nic neodnést? A co můj sen o misii v Africe? Nebo přání jezdit po Spojených státech a věnovat se mladým holkám? To už nikdy nebudu moct být „misionářkou na plný úvazek“? Jaký má smysl těch deset let doma s dětmi? To mi běželo v hlavě, když jsem přemýšlela o tom, zda se chci někdy stát mámou. Mít děti mi přišlo trošku jako přítěž.

Bůh má smysl pro humor

Celý život jsem si přála být misionářkou na plný úvazek, pracovat někde v církvi či v jiné křesťanské organizaci a věnovat se lidem naplno. Bůh má ale smysl pro humor, jak mi mnohokrát v životě ukázal, a tak můj manžel, který po ničem takovém nikdy netoužil, dva roky po svatbě dostal tuto mou vysněnou práci, zatímco já byla stále „jen fotografkou“. Nevím, proč mě to tenkrát tak zlomilo, ale celé letní prázdniny jsem strávila voláním k Bohu, modlitbami za to, abych pochopila, proč můj milý ano, a já ne. Kdybych tehdy věděla, jak moc mě nebeský Tatínek skrze tuto zkušenost připravuje na mateřství!

Za ty dva měsíce jsem pochopila jednu důležitou věc: Nic v životě není méně nebo více duchovní. Ježíš zemřel za mého ducha, duši i tělo – a proto cokoliv dělám, mohu dělat k jeho slávě, mohu ho danou činností oslavovat, dělat mu radost, sloužit mu. Ať už je to kázání na mládeži, misie na Ukrajině, pečení buchty do sboru, nebo i studium do školy, focení klientů nebo čištění zubů. A ano, i přebalování nebo hra s panenkami či autíčky. Ať to vidí tisíc lidí, nebo jen ten jeden malý človíček…

„Být mámou je služba s velkým S“

V té době mi Bůh jasně ukázal, že být misionářkou mohu být všude. Byl to velký krok k tomu stát se jednoho dne mámou, která svou roli bere vážně jako povolání od Boha (a i teď, když už mámou jsem, se to stále učím!). Po pár letech manželství a díky setkání s mnoha inspirujícími lidmi jsme i my jsme začali toužit po miminku. Delší dobu nám však dítě nepřicházelo a i tyto chvíle si Bůh používal pro to, aby ve mně měnil ty lživé věty, které jsem popsala na začátku tohoto článku. Jedna paní z církve mi v době čekání řekla: „Být mámou je služba s velkým S!“ Čím více jsem nad tímto tvrzením přemýšlela, tím více jsem mohla vnímat, jak velká je to pravda.

Další a další práce na mém srdci započaly právě tímto rozhovorem. Díky Bohu a této ženě jsem mohla mateřství jako nádhernou službu Bohu začít vnímat ještě předtím, než naše holčička přišla na svět. Ono totiž být doma s malým človíčkem, který je na nás plně závislý, chce velkou dávku odvahy a víry, podobně jako jet do Afriky. Přebalovat, krmit, hrát si, a při tom všem ukazovat na Boha vyžaduje podobnou věrnost jako připravovat každou neděli kázání. Jít do církve, a neslyšet slovo, protože se věnujeme s láskou a péčí dítku, může být praktickým silným kázáním o Boží lásce pro mnohé i nás samotné. A kdo by měl energii na vedení biblické skupiny pro ostatní, když má doma učedníka na biblické rodinné skupině 24/7?

Misionářkou na plný úvazek

„Pokud chceš změnit svět, jdi domů a miluj svou rodinu,“ řekla matka Tereza. Jak moc tato věta platí pro každého z nás – ať už jsem žena či muž, maminka, či dcera.

Ne, každá maminka nemusí přestat dělat veškerou „viditelnou službu“ a věnovat se „jen“ svým dětem. Obě varianty jsou však stejně plnohodnotné. Ne, každá žena nemusí být maminkou, pro každou není toto povolání (a to je v pořádku!). Ale pokud o mateřství přemýšlíš či maminkou jsi, věř, že je to každodenní služba Bohu! Tato služba stejně jako jiné i přes veškeré těžkosti přináší radost, nebeské ovoce, proměňování charakteru a slávu Hospodinu. Také má velký dopad na věčnost (nejen našich dětí). A já jsem moc vděčná, že mi to Bůh ukázal a že mu teď mohu opravdu sloužit jako „misionářka na plný úvazek“ – jako maminka.