Mladí lidé v církvi: K výsledkům průzkumu o sborových mládežích

Postupně jsme zjistili, že ať jde o vedení odboru mládeže CB, AC, SCEAV, KřSb či KS, všichni čelíme podobným výzvám. Začali jsme se scházet a klást si otázky, co můžeme dělat společně, a každý rok připravujeme nový plán společných aktivit. Začali jsme spolupracovat i s Křesťanskou akademií mladých.

Dlouho jsme nevěděli, jak vypadá typická česká skupina křesťanské mládeže a co prožívá. V roce 2021 jsme proto udělali první průzkum potřeb českých protestantských mládeží a loni jsme spustili druhé kolo. První rok jsme zapojili 113 mládeží, v roce 2022 to bylo 82 mládeží. Jde o přibližně 40 % všech mládeží ze sedmi vybraných denominací (CB, AC, SCEAV, BJB, KřSb, KS a SŽ).

Misie vnitřní a vnější

Průměrná velikost skupiny je 17 mládežníků (v době covidu 15), holek bývá o pár procent víc než kluků. Na setkání mládeže chodí v průměru 72 % křesťanů a 28 % hledajících či nevěřících. Z těch, kdo už jsou věřící, 77 % vyrostlo v církvi, ostatní přišli z necírkevního prostředí.

Za rok 2022 ve vybraných 82 skupinách (celkem reprezentují cca 1400 lidí) uvěřilo 66 mladých lidí a došlo k 71 křtům.

Na otázku, jakým způsobem přicházejí lidé na mládež, odpovědělo 97 % respondentů, že na osobní pozvání, a 57 % z jednorázových akcí (bylo možné zatrhnout více odpovědí). Podobně zní odpověď, co funguje nejlépe při sdílení víry: 84 % udává „osobní přístup jednotlivců“ a 45 % „evangelizační akce a dlouhodobé programy či kluby“.

Můžeme tedy mít radost z misijních výsledků: Mladí lidé ke Kristu přicházejí, v průměru jde o pět procent nových křesťanů ročně. Nejvíc nám ale jde vnitřní misie.

Stále je velmi efektivní osobní sdílení víry a osobní pozvání do mládeže. Někdy možná investujeme hodně síly do sofistikovaných aktivit, což není špatně, je však zásadní, aby fungovalo to nejjednodušší: Chtít a umět o své víře mluvit, odpovídat na otázky vrstevníků. 15 % respondentů také uvádí, že vliv na příchod nových lidí mají sociální sítě. A 11 % mládeží údajně žádné misijní aktivity nemá.

Vedoucí a účast v neděli

V církvi pracujeme především s malými skupinami do 20 lidí, kde se často střídá vedoucí. Hlavní vedoucí mládeže (ve třech případech ze čtyř jde o muže) obvykle ve své pozici vydrží cca 4,5 roku, tj. v podstatě o jedno kolo střední školy. Většinou to probíhá tak, že mládežník nadšený léty strávenými v dané skupině se další čtyři a půl roku věnuje jejímu vedení, než se posune někam dál.

Po covidu se velká část vedoucích obměnila. 70 % současných vedoucích uvádí, že vnímají Boží povolání ke službě, nevykrývají tedy jen mezeru či potřebu (jak to bývalo dřív). S tím souvisí se také pomalu se zvyšující doba jejich působení.

Většina výše popsaných výsledků je u všech sedmi zkoumaných denominací celkem podobná. Největší rozdíly mezi církvemi se projevily v tom, jakým způsobem probíhá komunikace mezi vedením sboru a vedením mládeže.

Zprůměrováno: 65 % vedoucích uvádí, že mají možnost ovlivnit směřování a fungování sboru. 52 % říká, že komunikace s vedením sboru jim pomáhá při vedení mládeže. 56 % vnímá zájem o jejich osobní život a službu. Výsledky ovšem u jednotlivých otázek u různých denominací kolísají od 25 do 80 procent.

Mladí lidé ke Kristu přicházejí, v průměru jde o pět procent nových křesťanů ročně.

Z ankety vyplývají dvě výzvy. Jsou jimi zmenšující se účast na nedělních bohoslužbách (účastní se jich jen dvě třetiny mládežníků; před covidem to bylo 72 %), ale také nízké propojení mládeží se sborem. Nejde přitom o záměrné odpojení, ale spíše o míru porozumění, o to, jak se generace vedoucích sborů a mládeže dívá na potřeby mladších či zakoušení víry, o odlišný pohled na význam církve ve společnosti nebo formu bohoslužeb, o to, jak se sbor staví k tématům, jako jsou gender, řízení církve či řešení problematiky duševního zdraví. Ze zahraničních průzkumů je zřejmý zvyšující se odliv mladých dospělých z církve. V ČR tento trend zatím není tak viditelný, ale narůstá také. U nás mladí mj. nemají tolik alternativ, kam by mohli přestoupit.

Duševní zdraví

V roce 2022 jsme do ankety zařadili také stále aktuálnější otázky týkající se duševního zdraví. Výskyt těchto problémů mezi mladými křesťany je podobný široké veřejnosti.

Ilustruje to i má zkušenost: V létě jsem na festivalu Kristfest pozoroval začátek deskové hry čtyř lidí. Když si sedli, rozvinul se rozhovor. První povídá: „Letos jsem se dostal už dvakrát do psychiatrické léčebny.“ Druhý vytřeštil oči: „Já chodím na terapie, ve škole jsem se nechal stáhnout k sebepoškozování.“ Třetí řekl: „Já od covidu nechci nikoho vidět, i sem mě rodiče přivezli povinně... ale nakonec jsem asi rád.“ Čtvrtý na to: „Já jsem zatím nic neřešil, tak se omlouvám.“ Hru nakonec nehráli a povídali si, co kdo prožívá.

Ale zpátky k anketě: 62 % vedoucích uvádí, že se v jejich skupině vyskytly vztahové poruchy (mladí lidé nechtějí být se svými vrstevníky, nevyhledávají akce jako dříve, nehlásí se na kempy). Jde o postcovidovou reakci a vliv dlouhého odloučení od vrstevníků. Mladí lidé se nezapojují tak jako dříve, je těžší je k něčemu motivovat. Doporučuje se mnohem více zážitkových aktivit, kde mohou obnovit svá přátelství, získat nové zážitky i touhu něco tvořit. Některé mládeže dokonce přešly do skupinkového modelu a zrušily či omezily hromadná setkání, kde jsou lidé častěji schovaní v davu.

Pokud jde o další problémy, v polovině mládeží byl někdo s depresivními stavy, 34 % mládeží má zkušenosti se sebepoškozováním některých členů, v 17 % mládeží byli lidé s poruchou příjmu potravy. 16 % vedoucích uvádí, že ve skupině je jeden či více těch, kdo mají za sebou hospitalizaci nebo prochází terapií. Jen 12 % skupin žádné z těchto otázek neřeší.

Co na to vedoucí? 53 % z nich by si přálo, aby se v jejich sboru o problémech více mluvilo, 67 % si přeje vědět, na koho se mají obrátit, když se jim někdo s problémem svěří, a 81 % si uvědomuje potřebu zvýšení vlastního vzdělání v této věci.

Církev v různých etapách a staletích byla pomocnou rukou společnosti v těžkých tématech. Přemýšlím, zda pro nás tato situace není hozenou rukavicí. Výzvou, abychom nejen přijali, že se to týká i „našich“ dětí, ale abychom také vytvářeli bezpečný prostor pro ty, kteří hledají přijetí i odbornou pomoc. Stejné potíže řeší vedoucí kroužků nebo učitelé ve školách a ani oni nevědí, co s tím. Tyto problémy tu budou i v dalších letech, stále na situaci můžeme vhodně reagovat.

Martin Penc, DiS., je pastorem AC Kolín a členem Rady církve AC (zástupce za mládež).