Lubomír Ondráček: Nohy na zemi, hlava v oblacích
Kdysi jsem četl větu, která mě zasáhla: Jsme stvořeni pro život v nebi, ale žijeme na porušené zemi. Toužíme po něčem, co nemáme. Adam s Evou zakusili, jaké je procházet se v Edenu spolu s Bohem. A najednou jsou tu cherubové s ohnivými meči, Adam s obtížemi zajišťuje živobytí, Evě nastaly problémy s těhotenstvím, objevují se problémy ve vztazích, jeden z jejich synů zabije druhého a do jejich života přichází smrt...
Audio pouze pro předplatitele
V tomto světě porušeném hříchem, ve vztazích porušených hříchem a v tělech narušených hříchem žijeme i my. Je tu napětí. Toužíme po nebi, a zároveň nemáme z tohoto světa jak utéct. Hrozí nebezpečí, že se zaměříme buď pouze na ideál, který je před námi, nebo jen na realitu, která je kolem nás.
Pokud zapomeneme na okolní realitu, stane se nám to, co se stalo křesťanům v Tesalonice: Přestaneme pracovat, začneme žít zahálčivý život a budeme se věnovat věcem, do kterých nám nic není (2Te 3,10–12). Také můžeme upadnout do závažných hříchů, protože zapomeneme na své porušené tělo, které je stále schopné hřešit (1Te 4,3).
Pokud zapomeneme na to, že je tu víc než realita našeho současného života, dopadneme jako lidé zmínění v Lukášově evangeliu 8,14: Starosti, které musíme řešit, touha po bohatství (není špatné být bohatý, je špatné zbohatnutí podřídit svůj život) a rozkoše života (život si máme užívat, ale mezi užíváním a hříchem je velký rozdíl!) udusí Boží život, který je ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
