Kolegové se za mnou chodí modlit do skladu (příběh čtenářky)
V době, kdy jsem začínala chodit do společenství křesťanů, jsem hledala nové zaměstnání. Modlila jsem se za dobrou práci, takovou, kde mě chce mít Bůh a použít si mě. Byla jsem na několika pohovorech. V jedné firmě se mi to docela zamlouvalo, v jiné zase moc ne, další jsem kvůli různým důvodům vyřadila. Vnímala jsem, že bych měla přijmout práci, kam se mi moc nechtělo, a nakonec jsem tam nastoupila.
Audio pouze pro předplatitele
Čím déle jsem tam byla, tím víc jsem vnímala, že mě tam Bůh chce mít. Byla jsem na začátku své cesty víry a čas u stroje, který jsem obsluhovala, jsem si užívala tím, že jsem si pouštěla do sluchátek chvály. Nemusela jsem u práce moc přemýšlet a měla jsem tam každý den svůj čas s Bohem.
Spřátelila jsem se s kolegyní, která seděla u vedlejšího stroje, občas jsme si povídali a došli jsme i na téma víry. Kolegyně si nesla zranění z minulosti z církve, a tak byla dost v opozici. Na druhou stranu mi dávala spoustu příležitostí ke sdílení evangelia během obědů. Sedělo nás tam vždy víc, probírali jsme různá témata a jednou za čas na mě vytasila útočnou otázku, jak něco vidím já jako věřící. Pro mě to byla příležitost mluvit před svými kolegyněmi o víře.
Po roce jsem dostala nabídku práce ve svém městě, za víc peněz, a tak jsem to vzala. Majitel dosavadní firmy mi řekl, že kdybych se chtěla kdykoliv vrátit, můžu. V nové práci jsem byla asi půl roku, a firma zavřela. Pár dní ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
