Když víře chybí kompas. Nebezpečí křesťanské dekonstrukce

Věřte tomu nebo ne, ale přímo před vašimi zraky probíhá nebezpečná a duchovně smrtící snaha reformovat křesťanskou víru. Na internetu a sociálních sítích se děje tolik toho, co průměrní křesťané ani nepostřehnou, a přitom to den co den zatemňuje a mate srdce i mysl miliónů dětí. Na rozdíl od mnoha minulých reformačních snah, jichž bylo skutečně třeba, se v případě této nezdá, že by jí záleželo na pravdě. Je zajímavé, že mnoho lidí o tom nemá téměř ani potuchy a mnoho dalších to považuje jen za moderní projev téže víry, v jaké sami vyrůstali.

Nemylte se – není to táž víra, a je to nebezpečné. Přibývá mladých lidí, kteří vyrostli v církvi, ale z rozličných (ať už legitimních, nebo jiných) důvodů prožili rozčarování. Dnes se mnoho těchto křesťanů snaží „dekonstruovat“ (jak to sami nazývají) svou víru tak, aby byla opravdu tím, k čemu se mohou hlásit, ale ve skutečnosti si ji prostě chtějí udělat příjemnější, méně vykazatelnou a svobodnější. Ježíš je pro ně docela bezva, ale Bible se v jejich očích často blíží jedu. Láká je představa bytosti podobné bohu, ale Bůh Písma je odpuzuje. Tento proces není řízen žádným mravním kompasem, záleží prostě na tom, co kdo považuje za dobré nebo jak si kdo vykládá okolní svět.

Bible jako nepřítel

Nejnebezpečnější na tom je, že pro pravého dekonstrukcionistu je nepřítelem číslo jedna víra v Bibli samotnou a každý, kdo vyzývá k víře založené na jejím skutečném znění či učení. A pokud Bibli vůbec někdy čtou nebo se na ni odvolávají, pak jedině tehdy, když s některým konkrétním textem náhodou souhlasí, ale nikdy v tom smyslu, že by se Božímu slovu podřizovali. Také sami píší, čtou nebo upřednostňují moderní parafrázované pseudobiblické knihy, v nichž je Ježíš téměř nepoznatelný a toleruje a podporuje nemorální, populární a „politicky korektní“ chování našeho moderního světa.

Vezměte prosím na vědomí jednu věc: je podle mne nutné, abychom kladli otázky, hledali odpovědi, prali se s tím, co je obtížné. Měli bychom být dostatečně realističtí a přiznat si, že se všichni potýkáme s problémy, zvěstovat pravdu bez odsuzování a z církve pro veškeré toto dění vytvářet bezpečné místo. Je však naprosto nezbytné zůstávat ukotveni v pravdě Božího slova. Jinak nás lidské názory zavlečou do kdejaké temné a nepředstavitelné hereze.

O ovoci, které dekonstrukce plodí v životě nové generace dorůstajících a zranitelných dětí v církvi, jsem se sám bezprostředně přesvědčil. Tím ovocem je naprostá zkáza a pustota. Mladí lidé jsou následkem jejího vlivu tak prázdní, zmatení nebo plní zlosti, že buď zcela odpadnou, nebo plni smutku upadnou do hluboké apatie, ze které se už možná nevzpamatují. To není vymyšlený příklad, jímž bych snad chtěl dodat svému varování pointu; jedná se o reálnou skupinu mládeže, s níž se osobně znám a se kterou jsem pracoval. Skutečné děti, které otrávil jed těchto duchovně smrtonosných ideálů.

Zápas o víru

Mohl bych k podepření svých slov tuto stránku doslova zaplnit verši z Písma – slovy, která pod vedením Ducha svatého napsali sami apoštolové a která nás vyzývají k poslušnosti, k čisté mluvě bez vulgarit, k pohlavní čistotě, mravním standardům, pokání, svatosti a tak dále. Jak ze Starého, tak z Nového zákona. Avšak lidem, kteří se pokouší o dekonstrukci, by ty výroky byly k smíchu. Nebudu tedy házet perly sviním, a protože to píši především jako výzvu křesťanským bratřím a sestrám, kteří znají pravdu Božího slova a věří jí, rozloučím se s vámi jen jedním výrokem přímo z úst samotného Ježíše: „Tak každý dobrý strom nese dobré ovoce, ale prohnilý strom nese špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani prohnilý strom dobré ovoce. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a hozen do ohně. Poznáte je tedy po jejich ovoci.” (Matouš 7,17-20)

Pro nás jako pro biblicky věřící Kristovy následovníky platí příkaz, abychom se s láskou a žehnáním modlili i za ty, kteří se nám či pravdě snaží uškodit, zároveň ale musíme podle pokynu ve 3. verši Judova listu „zápasit o víru jednou provždy odevzdanou Božímu lidu”. Seznamujme se tedy s tím, co se děje, věnujme pozornost věcem, jimž se naše děti učí, a tomu, kdo je vyučuje, navštivme mládežnickou skupinku, dejme pozor na to, co sledují na sociálních sítích a s kým se kamarádí. A naléhavě vás prosím: neposkytujme lidem, kteří se snaží o dekonstrukci, prostor k projevu a vedení v církvi. Jinak se ti, které jste jim svěřili, téměř jistě stanou obětí zmatku a destrukce.

Překlad Ivana Kultová, redakčně zkráceno.