Kde začíná velikonoční příběh?

Záchrana jejich duší stojí příliš mnoho.

Tato slova Ježíši našeptává samotný ďábel ve filmu Umučení Krista Mela Gibsona. Film zahradě Getsemane věnuje necelých deset minut ze své dvouhodinové stopáže. Ano, tato pasáž do příběhu Velikonoc nepochybně patří, ale nemá cenu ji protahovat. Pojďme k věci. Takový přístup se v mnohém podobá i nám, když si tradičně o Velikonocích připomínáme, co pro nás Ježíš vytrpěl. Samozřejmě, klíčový je kříž a následné vzkříšení, ale bez Getseman nám chybí důležitý kus celého příběhu. Právě tam to celé začíná. Vše, co následuje, je výsledkem rozhodnutí, které Ježíš činí o čtvrteční noci.

Ježíš v této zahradě zažívá svou první krizi. Čelí rozhodnutí, které ho sráží do kolen. Tíha okamžiku je tak obrovská, že nám Bible popisuje moment, kdy Ježíš potí krev. Vědci v minulém století potvrdili, že se to opravdu může stát, když člověk bojuje s ohromnou úzkostí nebo strachem. Tohle nám nesmí unikat. Neochvějný Ježíš. Ten, který trpělivě odpovídal na všechny ty všetečné dotazy svých dvanácti učedníků. Ten, který vykonal tolik zázraků, a dokonce dokázal nakrmit tisíce jen z několika kusů chleba a pár ryb. Ten, který utišil bouři a probudil Lazara k životu. Právě on zde klečí a usilovně bojuje o to, aby se rozhodl naplnit vůli svého otce. Naráží na limity lidského těla a prolévá první kapky své krve za nás. Za tebe.

Ježíš dělá první krok

Co následuje? Vrací se k několika učedníkům a zjišťuje, že jsou příliš unavení a spí. Probudí je a prosí, aby se za něj modlili. Odchází. Svádí totožný boj a znovu se vrací. Opět nachází své nejbližší spát. Nikdo při něm v tento moment nestojí, nikdo mu nerozumí. Za poslední tři roky zde Ježíš byl pro těchto dvanáct mužů prakticky neustále. Věrně odpovídal na všechny jejich otázky, vytrvale je učil o tom, jak vypadá Boží království. Ukazoval jim, jak se vypořádat se strachem, jak uzdravovat nemocné a vyhánět démony. Věnoval jim vše, co mohl. Nyní poprvé potřebuje, aby tito hoši pomohli jemu, a oni… spí.

Zkuste se vžít do této situace. Představte si člověka jako Petr, který i nás jako čtenáře občas skutečně štve tím, jak se pořád jenom ptá a nerozumí. Představte si, že se intenzivně věnujete skupině lidí, kterým po tři roky dáváte veškerý svůj čas. Nikdy po nich nechcete nic důležitého. Až teď je zapotřebí, aby vám pomohli, a oni… nepomohou. Jaká by byla upřímná reakce? Naštvání, zlomenost, zklamání… a dovedu si představit mnoho dalších naprosto opodstatněných reakcí. Jaká je ta Ježíšova?

Avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň.

Ježíš se rozhodne udělat první krok na cestě, která je plná bolesti, utrpení, pohrdání a na jejím konci čeká smrt. Rozhoduje se zemřít za své učedníky. Tohle rozhodnutí činí navzdory tomu, že když je poprvé skutečně potřeboval, tak tu pro něj žádný z nich nebyl. Dokonce ví, že ho Petr ještě do rána stihne třikrát zapřít. Přesto všechno říká: Staň se vůle tvá! To je pro mě stejný zázrak jako kříž nebo zmrtvýchvstání. Okamžik, kdy Ježíš říká nám lidem ANO, přestože se od něj lidstvo v podobě jeho učedníků odvrátilo. Navzdory tomu, že nenachází nikoho, kdo by ho v tomto momentě podpořil. Říká ANO, protože jeho oddanost Otci a láska k jeho stvoření tohle všechno překoná.

Miluju tento okamžik. Ježíš, který vydává sám sebe za druhé bez jakéhokoliv nároku a požadavku, aby mu to člověk oplatil. Tohle je milost a tohle je můj velikonoční zázrak.