„Každou neděli jsem na jiném místě,“ říká Miro Tóth, pastor v Nitře, Budapešti (i jinde)
Jmenuje se úplně stejně jako další dva pastoři slovenské Apoštolské církve (jedním z nich je např. frontman skupiny Tretí den), ale nejsou spolu příbuzní. Stíhá působit na několika místech a v různých platformách v rámci Slovenska i Maďarska, navíc přednáší na církevních i mezicírkevních setkáních (mj. na loňské Křesťanské konferenci) a vede biblickou školu. Když jsem se s ním setkal, neseděl přede mnou uštvaný workoholik, ale klidný, usměvavý a zároveň soustředěný, zacílený člověk, který má v životě až obdivuhodný řád...
Audio pouze pro předplatitele
Jste pastorem už v třetí generaci, stejně jako váš dědeček a otec. Vnímáte to jako výhodu, nebo to bylo v něčem i těžké?
Vyrůstal jsem v pohnuté době přerodu z komunismu do duchovní svobody, proto jsem to vnímal jako velké požehnání. Bylo období, kdy jsem se své svědectví styděl vyprávět, protože jsem neměl žádné krize, úlety a závislosti. Nebyl to příběh Nickyho Cruze (bývalý vůdce pouličního gangu v New Yorku, později ředitel Teen Challenge; jeho příběh zachycuje kniha „Utíkej, malý, utíkej“). Pak jsem pochopil, že je stejný zázrak, když někdo nespadne do propasti. To mi umožnilo vážit si duchovního dědictví, které jsem dostal, a pokládám ho za velký dar.
V čem konkrétně?
Jedno z velkých požehnání je manželská stabilita během služby. Rodiče jsou manželé padesát let. Otec je Maďar, matka Slovenka, a když se vzali, vůbec si nerozuměli; on nemluvil slovensky a ona maďarsky, takže to byl velmi těžký začátek. Ale jejich manželský příběh je příběh vě ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
