Jiří Unger: Jak číst Bibli? Sundejme si „západní“ brýle
Když půjdete v arabském světě na bohoslužbu do některého z místních kostelů, nedávejte si raději nohu přes nohu. Jinak se vám může stát, že za vámi přijde některý z bratrů a požádá vás, abyste si dali nohy na podlahu, protože se nesluší zvedat proti někomu podrážky. Boty a nohy byly a na mnoha místech Blízkého východu stále jsou považovány za něco nečistého. Z toho důvodu si Mojžíš u hořícího keře zul opánky nebo Hospodin hází v Žalmech střevíce proti nepřátelům svého lidu. Za vůbec nejhorší se pak považovalo, pokud proti někomu zvednete nohu tak, že je vidět i pata. I proto Ježíš o Jidášovi řekl: „Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.“
Možná si řeknete, proč je důležité takové věci vědět. Nejsou to jen kulturní zajímavosti, které nemají na naše porozumění Písmu větší vliv? Možná nám ale uniká mnoho významů a hloubky, které původní texty obsahovaly. Proč otec v podobenství o marnotratném synu musel uspořádat slavnost? Co se čekalo od staršího bratra? Proč bylo směšné a urážlivé, že se někdo vymlouval, že nemůže přijít na hostinu, protože si jde vyzkoušet, jak jeho voli táhnou? Co farizeus Šimon projevil tím, že nepodal Ježíšovi vodu na umytí nohou a odmítl ho políbit? Proč se pastýři nerozčílili, že Betlémští odmítli ubytovat rodící Marii? Proč pán pochválil nepoctivého správce?
Očima kultury Blízkého východu
Pro mnohé z nás je Bible knihou, kterou máme „přečtenou“, po čase nám dokonce může zevšednět, protože již známe děj i jednotlivé pasáže. Možná jsme se i některé její texty ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
