Jana Zubajová: Chvály mě učí nebrat se tak vážně

Jak ses dostala k hudbě a zpěvu?

K hudbě mám blízko odmalička, protože můj otec je z rodiny, kde se hodně zpívalo, i u nás doma se vždy hodně zpívalo. Hudba pro mě byla něco přirozeného, něco, co se nemusí dělat za speciálních okolností, ale prostě například tím, že začneš zpívat. Postupně jsem začala chodit na klavír, nějaký čas jsem hrála i na housle. Do chval se to přetavilo, když mi bylo asi třináct a byla jsem na duchovní obnově. Byla jsem ještě v podstatě dítě, ale pamatuji si, že se mě to tam velmi dotklo, přišel tam Duch svatý. Jedna z věcí, která mě zaujala, bylo, když jsem viděla svého bratra hrát chvály. Do té doby jsem ho v takové pozici neviděla. Byl to můj první kontakt s chválami, s touto formou modlitby, a hned od prvního momentu mě ta modlitba velmi zasáhla. Tehdy jsem si řekla, že tohle chci dělat, chci takto vést lidi k Bohu, vést je do modlitby, před jeho trůn. Od té doby jsem všechno dělala s tímto cílem, následovala jsem tento svůj sen a Pán Bůh mi v ...