Jana Peřtová: Hospodin, strach Izákův
Asi před dvaceti lety jsem dávala dohromady pořad o gospelové hudbě v Čechách. Při hledání vhodných nahrávek jsem narazila na pěvecký sbor z Prahy, který charakterizoval žánr svého repertoáru jako „gospel bez zbytečné Boží bázně“. Může být bázeň před Bohem zbytečná, přehnaná nebo nepatřičná?
Audio pouze pro předplatitele
V 31. kapitole První Mojžíšovy mluví Jákob ke svému tchánu Lábanovi. Rozhořčen neustálým protahováním služby na tchánově hospodářství vysvětluje, že plodnost svého stáda připisuje Božímu požehnání: „To Bůh Abrahamův a strach Izákův byl při mně...“ Jen jakoby mimochodem se v textu objevuje strach, hrůza, děs Izákův namísto důvěry v Boží zaopatření. Abrahama vnímáme jako našeho otce ve víře, jako poslušného Božího muže. Touto optikou ho přece nahlíží i Nový zákon. Abraham je průkopník, první z řady uctívačů Toho, který je.
Nikdo nezastavil, nevystoupil, nekřičel. Přesto ve mně ta vzpomínka budí bázeň před Bohem.
Obklopen rozličnou náboženskou praxí okolních národů, kde lidské oběti nebyly výjimkou, vydává se Abraham obětovat svého syna. Jak má vědět, že Hospodin je jiný, že lidské oběti na rozdíl od Bohů okolních národů nevyžaduje? Copak mu to nepřikázal? Abraham neví, ale minimálně tuší, doufá, že Hospodin sám opatří beránka k ob ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
