Jakub Limr: Když se víra zhroutí jako věž z kostek
„Prošel jsem obrovským posunem, pokud jde o mou víru v Ježíše. Podle všech měřítek, která pro definici křesťana mám, křesťanem nejsem,“ napsal před pěti lety na svém instagramovém profilu Joshua Harris. Autor knih „S nikým nechodím a nejsem cvok“ nebo „Vášeň pro církev“ se později na internetu podělil o střípky příběhu své osobní dekonstrukce víry. Zdá se mi ale, že většina lidí prochází tímto procesem o samotě a anonymně.
Audio pouze pro předplatitele
Představte si, že před sebou máte třiceticentimetrovou věž z dřevěných kostek. Vaším úkolem je vytahovat a přeskupovat jednotlivé kvádry, aniž by stavba spadla. A teď ke své představě přidejte fakt, že jednotlivé kostičky jsou stavební kameny vaší víry.
Jaký tón slyšíte v Ježíšově hlase? Cítíte tam obvinění? Naštvání? Zklamání?
Člověk může víru stavět na ledasčem. Třeba na pocitech. Ty se ale rychle mění a člověk zjistí, že tuhle kostku už ve své víře nechce, alespoň ne v takové podobě. Dřevěný špalíček jde ven. Jiný se pokouší vystavět svou důvěru v Boha na rozumu. Pak ale zjistí, že něčemu rozuměl špatně. A je logické, že to chce přehodnotit. Další kostička jde pryč. A kolik z nás opírá víru o druhé lidi? Přijde ale zklamání, zranění a tenhle kvádřík chcete rychle vytáhnout. Vybavuji si kamaráda, který se začal zajímat o Boha, protože zatoužil po jedné slečně, která už křesťankou byla. Řekl si, že když vyrazí za jejím Bohem, třeba ji od něj dostane. Kd ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
