Jako bych našel živou vodu (příběh čtenáře)

Bylo mi teprve 16 let, když jsem se setkal s Bohem. Vyrůstal jsem době socialismu. Po revoluci jsem začal studovat na gymnáziu a byl součástí party kamarádů. O školu jsme se tehdy moc nezajímali. O to víc jsme se věnovali zábavě, hudbě, alkoholu a rebelii proti autoritám. Hned v prváku jsem byl spolu s dalšími třemi spolužáky vyloučen z lyžařského výcviku za hrubé porušení školního řádu. Bylo nám doporučeno odejít na jinou školu. To jsem neudělal, ale od té doby jsem byl zařazen ve škatulce problémového studenta. Ani s rodiči jsem si moc nerozuměl. Táta byl od rána do noci v práci a mamka mi už nějakou dobu do věcí nemluvila. Život se vůbec nevyvíjel tak, jak jsem si představoval. Přibývalo víc a víc temných stínů.

Jednoho dne jsem šel navštívit kamaráda Dana, ale jeho rodiče mi řekli, že jel na křest. Na svůj křest! To mě překvapilo. V našem okolí jsem neznal nikoho, kdo by věřil v Boha. Když se vrátil, samozřejmě jsme se ho na to všichni vyptávali. Řekl nám, že uvěřil v Ježíše Krista. Netušil jsem, co tím myslí. O Ježíši jsem věděl asi tolik, že je to postava z Bible a že je často zobrazován na kříži. Naše rodina byla ateistická. O Bohu se u nás vůbec nemluvilo a Bibli jsem nikdy nečetl. Křesťanství pro mě byly jen studené tmavé kostely s hrstkou babiček.

Jenže kamarád se skutečně měnil. Přestal s alkoholem a kouřením, jeho vyjadřování a jednání bylo najednou čisté, pokojné a čestné. Prostě začal žít tak, jak jsem podle svědomí věděl, že bych měl žít i já, ale nešlo mi to. Dobírali jsme si ho, ale zároveň pozorovali. Jednou večer – už byla tma – jsme seděli u táboráku. Přišel i Dan, sedl si k nám a řekl, že Bible je jako světlo, které svítí ve tmě. Když jsem se v tu chvíli podíval na jeho život a na ty naše, cítil jsem, že na tom něco je. Dan mi pak dal malou knížečku s texty z Bible.

Na křižovatce

Odešel jsem domů, lehl si do postele a otevřel stránky zrovna na místě, kde byla známá modlitba „Otče náš“. Přečetl jsem první dvě slova a najednou se to stalo. Jasně jsem věděl, že do místnosti vešel Bůh. Neviděl jsem ho očima, ale naprosto jasně jsem ho vnímal. Řekl mi: „Já jsem tvůj nebeský Otec a ty jsi můj milovaný syn.“ Ta skutečnost mě zcela prostoupila. Náhle mě zaplavila jeho láska. Tak čistá a dokonalá, že se to nedá popsat slovy. Ve stejný okamžik jsem si silně uvědomil, že jsem hříšný člověk. Vytryskly mi slzy. Jednak z vděčnosti za to, že ke mně Bůh přišel a miluje mě, ale také hanbou za všechny hříchy, které jsem v životě spáchal. Měl jsem ohromnou radost, že Bůh opravdu existuje.

Druhý den jsem navštívil Dana a popsal jsem mu, co se mi stalo. Odpověděl, že Bůh Otec poslal svého Syna Ježíše, aby vzal na sebe moje hříchy a byl za mě ukřižován. A že Ježíš vstal z mrtvých, a když jej požádám za odpuštění hříchů, tak mi odpustí a přijme mě. To bylo poprvé, co mi někdo jednoduše vysvětlil smysl kříže. Dal mi Lukášovo evangelium a já jsem ho začal číst. Bylo to, jako bych našel čistou živou vodu, po které jsem vždy toužil. To, co Ježíš říkal, jak žil, jak zemřel a jak byl vzkříšen, mě naplňovalo úžasem a radostí. Věděl jsem, že Bůh mě navštívil proto, abych ho následoval, a že stojím na křižovatce. Zároveň jsem si uvědomoval, že když jej poslechnu, kamarádi se mi budou smát, rodiče budou proti mně a také budu muset skončit se svými hříchy. Sváděl jsem vnitřní zápas. Ale v srdci jsem tušil, jaká je správná cesta.

Přečetl jsem první dvě slova a najednou se to stalo.
Vnímal jsem, že do místnosti vešel Bůh.

Měsíc poté jsem si doma kleknul a v modlitbě nahlas řekl Ježíši: „Pane Ježíši, věřím v tebe a prosím tě, abys mi odpustil moje hříchy. Odevzdávám ti svůj život a přijímám tě jako svého Pána a Spasitele. Děkuji ti, že jsi byl za mě ukřižován. Věřím, že jsi vzkříšený a prosím tě, abys mi pomohl tě následovat.“

Od té chvíle Bůh začal můj život měnit. Věděl jsem, že mi odpustil a že působí v mém srdci. S nadšením jsem se každý den modlil a četl Bibli. Začal jsem chtít dobré a usilovat o ně v každodenním životě. Navštívil jsem s kamarádem místní Křesťanské společenství a dal se pokřtít. Bůh změnil mé vnitřní postoje a touhy. Hřích se mi zprotivil, přestal jsem chodit na diskotéky a opíjet se, ve vztahu k rodičům a k autoritám jsem konečně poznal, že potřebuji mít postoj úcty a pokory. Začal jsem se učit ve škole a dohánět, co jsem dříve zanedbal.

Od té doby jsem zakusil mnohé vyslyšené modlitby, kdy Bůh jednal v oblasti proměny mého charakteru a smýšlení a postupně mě vysvobozoval ze strachu, hněvu, sebelítosti, netrpělivosti, lenosti, zbrklosti a dalších tělesných sklonů a návyků. V tomto procesu se mnou pokračuje dodnes, což někdy nebývá moc příjemné, ale přesto je to užitečné a dobré. Bůh mi pomáhá i v oblasti zdraví, financí, vztahů a rozhodování, dává mi víru a naději. Poznávám stále víc, jak je Bible pravdivá. Vím, že Pánu Bohu mohu ve všem důvěřovat. Snažím se jej každý den následovat a žít podle jeho vůle. Samozřejmě mám také své zápasy, pokušení i pády jako každý člověk, ale díky Boží milosti a dobrotě mohu žít ve víře a v naději věčného života s jistotou, že mě nebeský Otec přijal a že je se mnou.