Dveře do misie: Bůh má srdce otevřené pro všechny národy. Máme ho i my?

Hlavní řečníci byli tentokrát z domácích luhů a hájů. Ředitel Spolku pro Jižní Súdán a zároveň kazatel hostitelského sboru Rostislav Staněk hovořil o Božím otevřeném srdci pro všechny národy. Připomněl zejména „rodinné stříbro“ české církve v podobě misie Moravských bratří z Herrnhutu. Ve své promluvě mimo jiné konstatoval: „Jsou v zásadě tři druhy křesťanů. Ti, kteří jdou na misii; ti, kteří se nějak podílejí na týlové podpoře misionářů; a pak ti, kteří neposlouchají Boha.“

I další řečník, ředitel Nadačního fondu KMS Michal Klesnil, zmínil Moravany – tentokrát v příběhu Anny Ziockové, jejíž hrob objevil v Nikaragui. „Misie dává smysl z hlediska naděje, že existuje vzkříšení z mrtvých a že Ježíš se sem na zem vrátí, aby se ujal viditelné vlády. To byl hnací motor jak prvotní církve, tak moravské misie,“ konstatoval.

Součástí celodenního bohatého programu byly také nádherné misijní chvály v podání skupiny Flexible formation z Českého Těšína, tematické semináře, talk show s českými misionáři či modlitby za misii. V rámci seminářů se řešila kupříkladu otázka, jaký by měl být vlastně vztah misionáře, jeho mateřského sboru a případně vysílající misijní organizace. O přestávkách měli účastníci možnost seznámit se s nabídkou přítomných misijních organizací a hovořit s jejich pracovníky o tématech, která je zajímají.

Na akci přijelo kolem 60 lidí, převážně v misii již nějakým způsobem zaangažovaných. Není to mnoho, ale taková je realita současné české církve. Misijní konference, na které se mluví také o těžkostech či o utrpení, nemůže v současné době konkurovat akcím typu „Jak se cítit lépe a prožívat víc požehnání“. Nemá cenu nad tím lamentovat. Má cenu dělat to, co můžeme, a přispět svým dílem k tomu, aby se Ježíš mohl brzy vrátit. To bude totiž mimo jiné teprve tehdy, až bude evangelium království vyhlášeno po celém světě na svědectví všem národům (Mt 24,14).

Co kdyby to bylo už brzy?