Drsné setkání s Afrikou. Co jsem si odvezla z návštěvy Čadu
Kdo by chtěl na dovolenou do Čadu? Prakticky každá jiná destinace je lepší volba než tato chudá středoafrická země. Nemá turistická střediska, nemá moře, nemá hory. Nehledě na to, že předtím, než vyrazíte, je potřeba překonat mnoho překážek. K žádosti o víza je potřeba mít pozvání od místní organizace, formuláře musíte vyplnit ve francouzštině a navštívit ambasádu v Berlíně. Navíc vám tři týdny před odjezdem mohou zrušit let, protože se letadlo nenaplnilo. Je tedy třeba mít hodně silnou motivaci a schopné organizátory doma i v Africe.
Audio pouze pro předplatitele
V našem případě se sešlo obojí. Do Čadu před téměř dvěma lety odjela naše dcera Katka (viz její článek v ŽV 2022/6) a připojila se k organizaci SIL International (sesterská organizace Wycliffových překladatelů Bible zaměřující se na studium a dokumentaci jazyků – pozn. red.), která pracuje s nezasaženými jazykovými skupinami. A díky jejím kontaktům a organizačním a jazykovým schopnostem nakonec všechno dobře dopadlo a my jsme vyrazili na rodinnou výpravu do Afriky.
Jako na celoročním táboře
Po těch téměř dvou letech, kdy jsme od Katky dostávali zprávy a občas si telefonovali, už jsem měla pocit, že o Čadu docela dost vím. Skutečnost je ale o tolik jiná než naše představy! Třeba už jen to, jak si představujeme hlavní město. V N’Djameně, kde jsme přistáli, nás čekala Katka s taxikářem a po jedné z mála asfaltových silnic jsme vyjeli od letiště do centra. Když jsme projížděli kolem vládních budov se spoustou vojenských hlídek, Katka poznamenala: „Tad ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
