Doplň, co nám chybí (příběh čtenářky)

Je začátek roku a moje vánoční nadělení (kašel a nepěkná hnisavá angína) si vybralo svou daň. Sama nemoc odezněla nebývale rychle, ale hlas? Ten odezněl s ní. Je tu nepatrné plus, že v takové chvíli umím velmi zdařile napodobovat paní Chantal Poullainovou. To by se samozřejmě hodilo v případě, že bych v neděli chtěla zpívat šanson, jenže my v repertoáru nemáme ani jeden. Takže imitování slavné herečky je dobré jen k soukromému pobavení mého manžela.

Modlím se, beru céčko, modlím se, piji zázvorový čaj, modlím se, mlsám med, modlím se, cucám lišejníkové pastilky... Kamarádky mi radí, co z „babských rad“ zaručeně funguje, a já jim s úsměvem odpovídám: „Ano zkusila... taky... to taky...“ Snad ještě horlivěji se modlím, aby mé vánoční nadělení neobdržel manžel. Nejenže bych mu to nepřála, ale myslím i na nedělní vedení chval. Jeden hlas může chybět, ale druhý?

Jak by řekl Jób, „čeho jsem se obával, to na mě přišlo“. Tedy ne na mě, ale na manžela. Je sobota a já vidím, že ...