Doktorka mě prosila, ať vydržím (příběh čtenářky)
Věřím v Pána Ježíše Krista od dětství, kdy jsem ho přijala za svého Pána a Spasitele. Ale někdy mě zkrátka starosti všedního dne semelou a jen přežívám místo toho, abych žila naplno. Postupně se mi vkrádají do života obavy, které mě začnou přemáhat, a zjišťuji, jak se Bohu, svému Otci, vzdaluji a přestávám mu důvěřovat. Chybí mi jiskra a nový impulz do života víry a plnosti v Kristu a začíná se vkrádat syndrom vyhoření.
Audio pouze pro předplatitele
V létě 2026 náš sbor navštívil Tomáš Růžička. Mluvil o tom, jak je třeba brát Boží slovo vážně, ne jako knihu, ale opravdu živé Slovo, v němž je život a Duch, jak skrze něj začnou proudit změny, jež nás promění. V tu chvíli mě napadlo, že už svou Bibli v menším vydání nemohu používat, protože na ni dobře nevidím, ale můžu si vzít větší vydání s většími písmeny, aby to Slovo mohlo působit i na mě víc a živěji a aby změny přišly i do mého života. Můj problém často spočíval v tom, že jsem svou pozornost věnovala více jiným činnostem než Božímu slovu.
Po tomto poselství přišla výzva k modlitbám. Ano, to potřebujeme já i můj manžel, půjdeme spolu, já ho podpořím, napadlo mě, on souhlasil. V mém srdci se objevila pýcha a vkrádal se strach, aby se náhodou něco neprovalilo. Tomáš se začal modlit a Duch svatý ke mně promlouval. Jednalo se o svázanost strachem a její odstranění. Můj strach pramenil z obav všedních dní a nevěry v Boží slovo. Poddávala jsem se mu natolik, že se z něj stal můj celoživotní koníček. Bála jsem se svých spolužáků ve škole, písemných testů na střední škole, zkoušek na vysoké škole, kolegů v novém zaměstnání, později i o zdraví svých dětí, a i když vše dobře dopadlo, zapomínala jsem někdy na vděčnost. V Bibli je ale psáno: „Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.“ (1P 5,7) Konečně jsem svůj hřích v této oblasti vyznala a zažila osvobozující moc a radost, že On má vše v rukou a já mu smím důvěřovat a nemusím se bát.
Dále Tomáš pokračoval modlitbou za mé uzdravení. V tu chvíli mě napadlo: „Vždyť jsem zdravá, Bohu za to vzdávám díky každý den a nic mi nechybí, tak proč?“ Myšlenky mi pracovaly na plné obrátky. Když se Tomáš domodlil, zeptal se, s čím mám problémy. Tápala jsem, co mi kdy který lékař řekl. Jednalo se spíše o drobnosti a v tu chvíli jsem žádný problém nevnímala.
Vypadalo to, že se tady asi spletl. Ale ne! Na farním stole leží vždy hromádka Biblí k prodeji. Manžel se rozhodl darovat jednu kolegovi v práci a ptal se, komu ji má zaplatit. „Počkej, no jo, já vlastně vidím špatně nablízko.“ Přiskočila jsem k Biblím, otevřela jsem si jednu z nich s malými písmeny a začala jsem si ji v pohodě, s radostí a bez oddalování číst. Viděla jsem skvěle.
Uvědomila jsem si, že už jsem si dva roky stěžovala, že vidím špatně nablízko. Říkala jsem paní doktorce, že potřebuji brýle na čtení, a ona mě prosila, ať vydržím bez nich. Vydržela jsem. Pracuji jako učitelka, a opravdu jsem viděla hodně rozmazaně, téměř vůbec, a texty neuměla přečíst. Hodně mi to vadilo. Myslela jsem si, že se s tím musím smířit.
Po modlitbě se to mnohonásobně zlepšilo. Teď brýle nepotřebuji. Mám radost, že si mohu Boží slovo zase bez problému číst, a motivuje mě to k tomu, abych každý den setrvávala v Jeho přítomnosti.
Věra Prokopová, ČCE Teplá
