Dita Frantíková: Mám se ráda. Jen často nějak divně...
Někdo mě má rád. A tak mám chuť vzít si hezké šaty, usmívám se a připadám si hezká. Jenže pak přijdou každodenní stresy a ten pocit vyprchá. Najednou na mně nezáleží, nemám právo udělat si pohodu a moje krása se přeměnila v přetaženou ženu v běhu.
Audio pouze pro předplatitele
Proč Ježíš chce, abych milovala druhé jako sebe samu? Kromě odpovědi, která je známá (a správná), že když nemiluji sebe, nepodaří se mi milovat druhé, mám ještě pár dalších teorií. Někdo mě má rád. Ježíš mě chce u sebe, chce se mnou strávit věčnost. Vylévá na mě svoje požehnání, naplňuje moje potřeby. Když jsem pro něj tak důležitá, co by to bylo za nápad, nemít se ráda?
Problém je, že se mám ráda tak nějak divně. Kdybych byla objektivní a chtěla být laskavá na druhého člověka, přála bych mu dobré zdraví, dlouhý život a Boží blízkost. Jak to zařídit? Dopřála bych mu dost klidného času na Boží slovo, příležitosti ke sdílení evangelia, zdravou stravu a sport na čerstvém vzduchu. K sobě se tak ale rozhodně nechovám. Chci pro sebe udělat něco hezkého? Dám si kafe. Mrknu na něco na mobilu. Upnu se k představě volného času, který strávím, jak budu chtít (pravděpodobně kávou a googlením?).
Jestli máte pocit, že na vás Bůh tlačí, jste blízko problému. Ten se jme ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
