David Novák: Nebeská protekce?
Nepochybuji, že máme dobrého nebeského otce, který nás miluje, stará se o nás, vychovává nás... Dal za nás svého milovaného syna. Stejně tak znám křesťansko-psychologické argumenty, které v různých obměnách opakují, jak moc si neseme obraz svého pozemského otce do vztahu s Bohem a jak je někdy kvůli našim nedobrým zkušenostem náš obraz nebeského otce deformovaný. Možná, že znáte teorii Sigmunda Freuda, že víru v Boha lze považovat za projev lidských duševních potřeb. V kontextu otcovství je pak víra v Boha chápána jako pouhý projev hluboce lidské potřeby ochrany, kterou by v rodině měl svým dětem poskytovat otec.
Audio pouze pro předplatitele
Různých pohledů je celá řada a na nás jako na křesťanech je, abychom hlavní oporu hledali jak v Bibli, tak v našem vztahu s Bohem. Z obojího by mělo vyjít, že máme úžasného nebeského Otce. Jenže se vám přiznám, že mě v Bibli v kontextu Božího otcovství něco rušilo.
Pokud je Bůh naším otcem, mělo by se to nějak odrazit na našem životním komfortu, ne?
Pohled na Boha jako na Otce není vlastní jen křesťanům, ale i židům. A byli to právě někteří Židé, kteří si uprostřed nesmírně těžkých zkoušek povzdechli: „Bože, proč sis nevyvolil někoho jiného?“ Jejich povzdech nebyl povzdechem rozmazlených dětí, kterým otec nedá to, co jim na očích vidí, ale povzdechem zmučených a zároveň svým otcem vyvolených dětí. Na růžích neměli ustláno a doposud nemají ani mnozí vyznávající křesťané. Není tajemstvím, že jsou to křesťané, kteří jsou v posledních letech na mnoha místech světa nejpronásledovanější náboženskou skupinou. Člověk se nemůže vyhnout otázce, jak se na to může n ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
