Co nás příběh o ochrnutém muži může naučit o sdílení evangelia
Ten příběh o zázraku ve druhé kapitole Markova evangelia je fakt síla! Ježíš říká ochrnutému muži, aby vzal své lehátko a šel domů. Tím zmate své kritiky a potvrdí své božství. Pokaždé, když ten příběh čtu, ohromí mne jeho humor – Ježíš vyučuje, a najednou se z ničeho nic otevře střecha. Pro dav, který těm mužům dříve bránil dostat se k Ježíši, zřejmě nebyl problém nechat uzdraveného odejít. Ale nejvíc ohromující je na tom aktivita přátel, kteří ochrnutého k Ježíši přinesli. Myslím, že se od těch statečných jedinců, kteří v příběhu ani nejsou jmenováni, můžeme naučit třem zásadám evangelizace.
1. Měli plán
Jednu část příběhu lze snadno přehlédnout: to, že čtyři muži přinesli svého přítele k Ježíši. Pokud jste se někdy snažili přimět čtyři muže, aby vůbec cokoli uvedli do pohybu, víte, že to není žádná maličkost. Získat na pomoc dobrovolníky, aby se něco rozběhlo, obvykle vyžaduje týdny plánování a dobré pohoštění.
Nerad bych teď nad tou částí příběhu, která není v Bibli, příliš duchovně filozofoval. Podle mého názoru je ale třeba, abychom si uvědomili, že pokud hodláme vést přátele k Ježíši, potřebujeme plán. Každý přítel je jiný a každé setkání za účelem sdílení evangelia je jedinečné.
Položili jste si už někdy otázku, proč asi váš přítel není křesťan?
- Nedostatek potřebných znalostí
- Nedobré zkušenosti
- Odmítání víry či života, který by od něj něco vyžadoval
- Netečnost
Víme-li, proč naši přátelé nejsou křesťany, můžeme si naplánovat, jak je oslovit tím, co je právě v jejich případě důležité. Pokud můj přítel například dostatečně zná evangelium, ale nechce změnit svůj život, pak jeho problém nevyřeší obhajoba křesťanství. Když ho začnu zahlcovat informacemi, řekne mi třeba: „No jo, já vím. Přestaň mi kázat.“ Ne – on potřebuje slyšet, jak je se svým způsobem života na omylu, jaké utrpení přináší hřích a jaké požehnání plyne z následování Krista. Pro mne se důležitou částí plánu stalo svědectví o vlastním životě.
Zamyslete se nad lidmi ze svého okolí, kteří ještě neznají Ježíše. Proč jsou dosud nevěřící? Jak je plánujete oslovit s ohledem na jejich specifické potřeby?
2. Vyřešili problém
Když se přátelé přiblížili k domu, uvědomili si, že mají problém, ale nenechali se jím odradit. Představuji si, že se tam zkoušeli dostat nějak normálně – vloupat se přece není obyčejně to první, co člověka napadne! Když to ale normálně nešlo, vylezli na střechu.
Sdílení evangelia si vždycky žádá rozhodnost. Pamatujte, že:
- Vždy je snazší evangelium nesdílet.
- Zůstat zticha je pohodlnější.
- Vždycky se najdou důvody, proč se to zrovna teď moc nehodí.
- Vždy se dá najít něco jiného neodkladného, co máte zrovna na práci.
Hodláme-li vést přátele k Ježíši, nevzdávejme to příliš rychle. Někdy nám slova volně poplynou a přítel se rád zapojí do rozhovoru. Jindy si zas nebudeme umět vzpomenout ani na Jana 3,16 a budeme mít pocit, že nás Duch svatý opustil (nápověda: neopustil). Při každém evangelizačním rozhovoru ale buďte připraveni na to, že mohou nastat překážky a že bude třeba je zdolat. Důvěřujte Pánu, že vaše úsilí sám dotáhne do zdárného cíle.
3. Pochopili svou roli
Ten ochrnutý neměl bez pomoci přátel naději. Mnoho o jeho tělesném stavu nevíme, víme ale, že sám nemohl udělat nic pro to, aby se k Ježíši dostal. Je zřejmé, že ti muži měli svého přítele rádi. Toužili po tom, aby vstal a chodil, nebylo však v jejich moci ho uzdravit. Museli zařídit, aby se dostal k Ježíši.
Bible učí, že Bůh nechce, aby kdokoli zahynul, nýbrž aby všichni dospěli k poznání pravdy (1. Timoteovi 2,4) a aby každý, kdo vzývá jméno Páně, byl spasen (Římanům 10,13). Boží plán spasení ale vždy vyžaduje evangelistu – člověka, který evangelium řekne a povede dotyčného ke Kristu. Vaším úkolem je Ježíše svým nevěřícím přátelům zvěstovat, ne být jejich spasitelem.
„Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?“ (Římanům 10,14)
Naši nevěřící přátelé jsou jako ten ochrnutý muž v příběhu. Sami, bez něčí pomoci, se k Ježíši nedostanou. Než budeme moct své přátele k Ježíši přivést, musíme si v srdci i v mysli ujasnit, že ho pravděpodobně nenajdou, pokud je k němu nepřivedeme.
D. Scott Hildreth je ředitelem Center for Great Commission Studies (Střediska pro studium Velkého poslání) a odborným asistentem na Southeastern Baptist Theological Seminary. Je autorem knihy Together on God’s Mission a spoluautorem knihy Sharing Jesus Without Freaking Out (2020). Více o něm na webu www.dshildreth.com.
Článek byl původně publikován na webu lifewayvoices.com, převzato se svolením. Překlad Ivana Kultová.
