Církev spolu: Vedoucí AC, BJB, CB a KS si navzájem žehnali

Ti také vystoupili během dopoledne v plenárních promluvách, které z různých úhlů shrnovaly, co máme jako znovuzrození křesťané společného. Nezaznělo nic příliš novátorského, přesto byly jejich důrazy povzbudivé.

Předseda CB David Novák mluvil o šesti pilířích evangelikalismu: zmrtvýchvstalý Kristus jako střed; důraz na osobní obrácení; biblicismus (Bible je Božím slovem); misie a evangelizace; posvěcení (změna života); společenství (žít bez církve nedává smysl). „Potřebujeme všech šest pilířů. Ani na jeden nejde rezignovat. Máme odvahu si říct, jestli není některý z nich narušený? Cesta k nápravě je, že si věci pojmenujeme a že máme odvahu ukázat, kde některý pilíř potřebuje s Boží pomocí vyztužit,“ vyzval Novák k zamyšlení.

K akci vybízel také senior KS Marek Prosner: „Potřebujeme vidět, že se k nám Bůh přiznává. Proč byly napsány Skutky apoštolů? Protože se děly, protože bylo o čem psát. Bude o čem psát v mém životě?“

Setkání ale nebylo zaměřeno pouze na pohled do církve. Z úst řečníků zněl také důraz na službu společnosti. „Evangelium není dobrá rada, ale Dobrá zpráva. Když tu zprávu nebudeme dávat dál, nám samotným nebude dobře,“ řekl předseda Výkonného výboru BJB Pavel Coufal a upřesnil, že „... nesmíme nabízet jen lidskou pomoc, ale záchranu v Kristu“. Z jiného úhlu misijní poslání církve připomněl biskup AC Martin Moldan: „Jestli se chceme dotknout lidských srdcí, musíme evangelium přinést v určitém kontextu. Dnes by to mohla být komunita křesťanů, kteří milují Ježíše.“

Propojení účastníků celý den pomáhala také kapela Mozaika Worship z Hradce Králové v čele s Ivanem Růžičkou. Nejenže nabídla kvalitní hudbu, ale výběrem známých písní, svým nasazením, citlivostí a „nekoncertním“ přístupem pozvali přítomné, aby se k uctívání připojili a stáli ve chválách společně.

Poněkud slabším místem programu byly volitelné semináře, jejichž nabídka byla omezená a ne vždy rezonovala se zájmem zejména mladších účastníků. Vybírat bylo možné ze čtyř okruhů: Jednota v rozmanitosti (Radek Smetana); Sloužíme spolu lidem ve vězení (Jana a Bohuslav Matulíkovi); Má spolupráce církví nějaké hranice? (Pavel Fialka); Jak dát svému manželství a rodině vizi (Marek a Sabina Žitní).

Vyvrcholením a asi nejsilnějším momentem akce bylo vzájemné žehnání. Když si vedoucí čtyř zmíněných denominací navzájem vyprošovali moudrost do vedení svých společenství a žehnali k růstu jiné církvi než té své, bylo to vyjádřením kristovského „mít druhé za přednější sebe“. Na pódium potom přišli také čtyři zástupci starší generace (za každou církev jeden) a následně čtyři mládežníci, aby vyjádřili vděčnost za odlišné věkové skupiny v církvi a požehnali jim. Účastníci v sále se také za sebe modlili ve skupinkách a vzájemně si žehnali.

Celý den v předsálí probíhaly prezentace křesťanských organizací, které slouží napříč denominacemi (Rádio 7, Royal Rangers, Mezinárodní vězeňské společenství a další). Organizátoři nezapomněli ani na děti. Souběžně s konferencí probíhala městská hra, kterou pro ně připravil tým Dětské konference.

Pokud bylo cílem akce Církev spolu deklarovat vzájemnost a jednotu českých evangelikálů, byla jistě úspěšná. Mnozí přítomní byli setkáním povzbuzeni a měli z něj radost. Pro organizátory bude výzvou, jak na tuto iniciativu navázat a prohloubenou spolupráci popř. posunout na další úroveň.

Dětský program: Církev jako tělo

Vynikající zázemí jsme získali v blízké základně vodních skautů, situované v rozlehlé zahradě. Díky nádhernému počasí jsme část programu strávili i v parku Parukářka, kde byla pro děti připravená stanoviště s úkoly na téma jednotlivých částí lidského těla a děti si mohly otestovat své oči, uši, ruce, nohy i mozkové závity.

Při obědě formou pikniku na louce jsme si pochutnali na domácích toustech a lívancích se šlehačkou a poté pokračovali další částí hry, při které děti skládaly evangelizační pomůcku Knížku beze slov.

V závěru dne jsme využili i ohniště na základně a opekli si buřty či „hady“ z kynutého těsta na ohni. U ohně byla příležitost povídat si o tom, jak jsou jednotlivé části lidského těla odlišné, a přece má každý svůj význam a vzájemně se potřebují – tak, jako lidé v církvi. Povídání jsme doplnili svědectvími o Boží moci a požehnáním dětem k přijetí duchovních darů, které jsou naší posilou a svědectvím lidem, kteří Boha ještě neznají.

Mnohým se ani nechtělo končit a zaslechli jsme i otázku: „A kdy bude zase něco příště?“ Pro vedoucí je to velikou odměnou, protože naší touhou je vidět děti přicházet k Bohu a navazovat vztah s ním i s dalšími věřícími dětmi z různých míst České republiky. To oni jsou budoucností české církve.

Soňa Rovnaníková