Chtěla jsem být ve všech rolích dokonalá
Jako školačka jsem se rozhlížela kolem sebe a trápila se, že nejsem na nic nadaná. Vždycky se kolem mě našel někdo, komu šly jazyky či matematika lépe než mně, kdo rychleji utíkal a dále doskočil, kdo pěkně zpíval či maloval. Chtěla jsem být chytrá, šikovná a talentovaná, ale byla jsem jen průměrná a obyčejná holčička. Někdy ani to ne. Můj výkres byl vybrán jako nejhorší obrázek ve třídě.
Když jsem byla teenager, ke své touze po dokonalosti jsem přidala další disciplíny. Přála jsem si být oblíbená, všimnout si, když někdo potřebuje pomoc, chtěla jsem umět lidi povzbudit, potěšit a prostě být po všech stránkách dokonalá. Ale byla jsem jen obyčejný puberťáček, který má spoustu problémů sám se sebou. Přála jsem si být suverénní a sebejistá, ale když jsem seděla ve skupině neznámých lidí a měla se představit, opakovala jsem si v duchu větu o čtyřech slovech stále dokola („Jmenuji se Jana Dietrichová.“) a pilovala ji k dokonalosti.
A pak jsem se vdala. Tím jsem si otevřela další prostor, kde bych mohla vyniknout a vytvořit prototyp dokonalé manželky. Vdávala jsem se s přesvědčením, že kdo umí číst, umí vařit, a protože jsem měla dokonce dvě kuchařky, mohla jsem se považovat v otázce vaření za expertku. Jako dokonalá manželka-kuchařka jsem se nespokojila s běžným receptem, ale vybrala jsem si „Bramborové noky super jemné“. Výsledke ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
