Boží pudinková poleva (příběh čtenáře)
Moje dětství nemělo chybu. Oba rodiče byli sice nevěřící, doma ale vytvořili láskyplné a harmonické prostředí, k sobě se měli v úctě (drobné vady na kráse nestály za řeč), jejich vzájemná láska byla zjevná a pevná stejně jako jejich láska k nám dětem.
Audio pouze pro předplatitele
Žil jsem v relativní hojnosti, byl skrz naskrz zdravý. Základku vystřídalo gymnázium a vysoká, půl roku před státnicemi padl komunistický režim a brány všeho možného i nemožného se otevřely dokořán. Život byl prostě jedna velká pohoda, nepřipadal jsem si ani trochu ztracený. Proč hledat Boha? A tak jsem ho nehledal.
Jenže Bůh hledal mě. Už v gymnaziálních debatách se spolužákem Václavem na téma věčnost a věci spojité jsem zažíval chvíle až ohromujícího vzrušení. Tehdy poprvé jsem se ptal: „A je teda Bůh? Nebo jak to je?“ Odpověď ještě nepřišla, ale semeno bylo zaseto. Materialismus a evoluční teorie, kterou nám dnes a denně vtloukali do hlavy, byly v mé mysli poraženy. Jméno Ježíš pro mě nicméně zatím zůstalo skryto za obzorem, byť by se snad dalo říct, že už jsem Boha tak nějak hledat začal.
Žel, ten Zlý mě přesvědčil o tom, že Bůh – to je přece nadpřirozeno. A tak jsem kromě planého filozofování po hospodách začal s mojí tehdy teprve budoucí manželkou Romanou čarov ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
