Asistované sebevraždy v Česku? Eutanazie se vrací do politické diskuse
Téma umírání a smrti je v současné společnosti spíše tabuizováno a spojováno s negativními emocemi. Tradiční pojetí smrti jako přirozené součásti lidského života bylo nahrazeno snahou současné medicíny a techniky lidský život co nejvíce prodloužit. Současně je zdůrazňováno právo člověka na svobodu, autonomii a možnost žít svůj život podle svých představ. Tím získat také určitou kontrolu a právo rozhodovat o vlastní smrti. To může být spojováno se snahou lidský život „uměle“ prodlužovat (dystanazie) nebo ho záměrně zkracovat (eutanazie).
Audio pouze pro předplatitele
Nucená eutanazie
Eutanazie jako smrt z milosti nebo z útrpnosti se prováděla v různých podobách od pradávna. První zmínky o eutanazii v moderní době se objevují v nacistickém Německu (1938), kdy otec dítěte, které se narodilo slepé, bez nohy a části ruky, písemně požádal Hitlera, aby jej dítěte zbavil, a ten mu vyhověl. Lékaři byli vyzváni, aby v podobných případech, tedy u dětí s různým typem mentálního či fyzického postižení, jednali obdobně.
Po schválení eutanazie významně roste počet osob, které aktivně ukončí svůj život.
Následoval program T4 pro dospělé pacienty, nejčastěji s psychiatrickým nebo neurologickým onemocněním, nebo pro ty, kteří nebyli pokrevní Němci, ale např. Židé, černoši či Romové. Rodinám bylo oznámeno, že smrt nastala z medicínských příčin. Program byl zastaven v roce 1941 a odhaduje se, že bylo usmrceno kolem osmi tisíc dětí a 70 tisíc dospělých. Jednalo se o tzv. nucenou eutanazii, při které lékař medicínskými prostřed ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
