ANKETA: Papež František pohledem českých křesťanských vedoucích

„V církvi to místy páchne člověčinou, a místy voní... Myslím, že papež František tam vnášel vůni lidskosti, té proměněné Boží láskou. Otevřeně hlásal Krista a jeho evangelium, snažil se podle něj sám žít a dělal všechno pro to, aby ho vysvobodil zpod nánosů planého filozofování či ‚zbožného folkloru‘. Nadávali mu zprava i zleva (doslova), ale udržel kurz. Pro mě vzor pastýře, který nepase sám sebe, ale doopravdy slouží...“

Kateřina Lachmanová, katolická teoložka a psycholožka, bývalá vedoucí katolické charismatické obnovy v ČR

„Bratra Františka jsem si vážil především jako výrazného svědka Kristova evangelia. Jako toho, kdo si všímal ve společnosti posledních, opomíjených, postižených a těch, kteří jakkoli selhali. S respektem k řádům a tradicím vždy nade vše kladl lásku ke konkrétnímu člověku v nouzi. Vnímal bolesti i zmatky světa, pro který měl stále slovo naděje. Takhle bych si ho chtěl uchovat v paměti a tohle se od něho učit.“

Pavel Pokorný, synodní senior ČCE

„Papež František bude připomínán jako jeden z reformních papežů, který se snažil o řadu změn a vlídný obraz církve v těžké době zatížené bolestnými sexuálními skandály. Jeho devizou byla laskavost, úcta ke všem lidem bez rozdílu a také jistá dávka dobrého humoru. Při setkání s ním mě vždy provázel dojem pokorného člověka, který opustil pompu, namyšlenost a nedotknutelnost některých prelátů. František se stavěl proti klerikalismu a razil jednoduchý křesťanský životní styl s citlivým přístupem k lidem i k celému Božímu stvoření. Jeho odkazem zůstane zápas o synodalitu – společnou cestu církve, kdy se na jejím životě a rozhodování budou podílet i neordinovaní včetně žen. Šlo mu o ekumenickou spolupráci a mnoho hovořil a psal o nutnosti evangelizace. “

Pavel Černý, emeritní předseda Rady CB

„Spojoval v sobě hlubokou a spontánní lidskost, smysl pro humor i skromnost, která od prvního dne definovala jeho pontifikát. Oceňuji především jeho ochotu postavit se čelem některým skandálům uvnitř církve a zároveň odvracet církev od obsese kulturní válkou. Jeho exhortace Evangelii Gaudium by měla patřit k povinné četbě všech misijně smýšlejících lidí a encyklika Fratelli Tutti je myslím důležitou protiváhou dnešního rozklíženého světa. Z hlediska obnovy církve a změny její mentality považuji za klíčovou jeho Synodu o synodalitě a schopnost přes hierarchické překážky vnést do ŘKC více dialogu. Obávám se ovšem, že pouhé otevření dialogu bez změn teologických a strukturálních vyzní opět do ztracena.
Lituji snad hlavně Františkovy neutrality vůči rusko-ukrajinské válce, kdy se sice držel praxe Vatikánu nechat si otevřené dveře na všechny strany, ale za cenu jakési bezzubosti vůči Rusku jako agresorovi.“

Jiří Unger, tajemník České evangelikální aliance

„Papež František inicioval reformní procesy v církvi, např. synodální proces založený na otevřeném dialogu, vzájemném naslouchání a vedení Duchem svatým. Usiloval o reformy týkající se administrativy a papežské kurie a také je realizoval. Jeho život byl svědectvím pokory, soucitu, solidarity a neúnavné služby všem, zejména těm nejpotřebnějším a lidem na okraji společnosti. Byl příkladem, jak neokázalostí, prostotou a lidskostí je možné vést k hlubší víře, k otevřenému srdci pro druhé a k milosrdenství. Zdůrazňoval, že církev má být místem naděje a uzdravení.“

Tomáš Tyrlík, biskup SCEAV

„Hluboká lidskost, sounáležitost a láska. Zrcadlení Boží lásky k člověku. Humor, nadhled a laskavost. To byl papež František, i navzdory některým ne vždy vydařeným krokům (například v komentářích mezinárodní situace). Myslím, že i dál může být inspirací těm, kdo se hlásí ke Kristu.“

Lucie Endlicherová, šéfredaktorka Rádia 7

„Zdá se mi, že Františkovi se podařilo sestoupit z vatikánské pompy mezi lidi, za což ho mnozí právem nejen obdivovali, ale měli skutečně rádi. Dal příklad duchovním, že naše místo je především mezi lidmi, ne někde na konferencích, v prohlášeních nebo v dramatických pózách. Jeho rčení, že církev má být jako polní nemocnice, se stalo legendární už za jeho života. Měl odvahu otevřít některé zdánlivě neprolomitelné kauzy a skandály, zdůraznil bych především oblast sexuálního zneužívání. K tomu byla potřeba velká odvaha, asi si ani nedovedeme představit, v jakých tlacích se nacházel.
Nepodařily se mu některé výroky ohledně Ukrajiny, ale kdo se někdy někde veřejně vyjadřoval, ví, že se někdy netrefí. Celkově považuji jeho působení za skvělé.“

David Novák, předseda Rady CB

„Papež František na mě udělal dojem svou neokázalostí, skromností, odmítáním pompéznosti a srdcem otevřeným pro opomíjené lidi. Na papeže to bylo docela nezvyklé a svým způsobem osvěžující. Ale toto by mělo být vlastně normálním projevem každého křesťana.“ 

Pavel Coufal, předseda Výkonného výboru BJB

„Vnímal jsem jej jako člověka, který se snaží o otevřenější a transparentnější komunikaci nejen s církví, ale i se společností, nebojí se otevírat náročná témata a snaží se víru více přiblížit lidem.“

Martin Moldan, biskup AC

„Papeže Františka jsem oceňoval od chvíle, kdy zreformoval Vatikánskou banku, tedy od začátku jeho mandátu. František byl nápravě nespravedlností a různým reformám římské církve zřejmě nakloněn, ale pravidla této zkostnatělé instituce mu změny provádět neumožňovala (osobně uctil odvolaného trnavského biskupa Róberta Bezáka, ale na nápravu byl krátký). Zlí jazykové Františka obviňovali z liberálního postoje k homosexualitě, ale učení, že praktikování homosexuality je hřích, vždy zastával. Projevy jeho neprotokolární pokory a lidskosti byly osvěžující, ale o moc víc patrně udělat nemohl.
Zásadní je, jak se bude římská církev profilovat po něm. Vrátí se příští papež ke starým pořádkům, nebo po Františkovi nastoupí liberál, který ztenčí to, co ze starého dobrého katolického učení v této církvi ještě zbylo?“

Tomáš Dittrich, emeritní šéfredaktor Života víry

„Papeže Františka jsem měla ráda pro jeho lidskost a pokoru. Byl to opravdový pastýř, který uměl svůj lid povzbudit, nasměrovat ke Kristu, ale i ukázat na bolavá místa. Jeho encyklika Laudato si, která řeší ekologická témata, je přelomová už tím, že je adresována nejen katolíkům, ale každému člověku. Za velký počin papeže Františka považuji zahájení synodálního procesu. Synoda pomohla nastartovat komunikaci na všech úrovních církve, otevřela například téma osobní zodpovědnosti za život církve a za misii, ukázala na potřebu hledat a sdílet svá obdarování a budovat vztahy, které vyjadřují podstatu církve. Papež František měl dar oslovit a inspirovat i lidi nevěřící svým lidským přístupem a skromností. Doufám, že jeho nástupce naváže na odkaz, který tu zanechal.“

Veronika Filipová, ředitelka České kanceláře kurzů Alfa

„Když byl zvolen papežem, františkánský kardinál Hummes mu řekl: ,Hlavně nezapomeň na chudé.‘ Díky tomu si zvolil i jméno František (podle Františka z Assisi). Myslím, že to pozitivně poznamenalo jeho pontifikát, že dal velký důraz na chudé a lidi na okraji, na různé periferie, jak co do zapomenutých zemí, lokalit, tak periferie zapomenutých v rámci společnosti. A myslím, že uměl naslouchat konkrétnímu člověku. To jsou dvě důležité věci, které pro mě zůstanou jako jeho odkaz.“

Jakub František Sadílek, český provinciál řádu františkánů