Prašivý adept na záchranu
Představte si poslední večer naší sborové dovolené. Začínáme grilovat. Kde se vzala, tu se vzala, je mezi námi kočka loudilka. Do naší ulízané hygienické společnosti se ale pranic nehodí. Srst na hřbetě má slezlou, hnisají tam rány, a oči má krvavé, podlité hnisem. Spousta blech a nacucaných klíšťat. Někdo jí hází kousek suchého chleba. Někdo, kdo neví, že kočka nic takového nikdy do tlamičky nevezme. A podívejme, potvůrka s chlebem zápolí a postupně v ní mizí. Uvědomuju si, že má na kahánku a že nechce chcípnout hladová.
Audio pouze pro předplatitele
Ta kočka se mi nelíbí. Vějičkou klobásy se ji snažím odvést z našeho dosahu. Vysvětluji dětem, že na kočku nesmějí sahat, protože by se mohly nakazit prašivinou. Děti nevědí, co to je prašivina ani co to je nakazit se. Darovaná klobása mizí a kočka je zpátky. Dělám osvětu o prašivině v širším okruhu rodičů. Jak se té olysalé bytůstky zbavit?
To, čeho jsem se štítil já i druzí,
vzbudilo manželčin soucit.
Odcházím na chvíli ze zahrady vyrozumět manželku. Marta se jde podívat a zrovna slyší, jak někdo dětem vysvětluje, že ta kočka je ošklivá. Stačí chvilička s mobilem a Marta nachází soukromý útulek vzdálený 15 kilometrů. Logistika bývá v podobných situacích spíš mým úkolem. Nakonec i to je cesta, jak působení vetřelce ukončit.
Krabice a klíčky od auta. Marta kočku (tu zablešenou nakažlivou bytost) bere do ruky (kočce to kupodivu nevadí) a strká ji do krabice s improvizovaným víkem (to jí už ale trochu vadí). Odnáším „to“ do auta a startuji. Krab ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
